Sandra (43): Chtěla jsem autoservis po tátovi prodat strejdovi. Série podivných událostí mě ale od toho odradila

Když mi před osmi lety zemřel tatínek, zažívala jsem doslova muka. Zůstaly mi po něm jen vzpomínky a jeho autoservis, který roky vedl. Vím, jak moc mu na něm záleželo, a tak jsem v jeho provozování chtěla pokračovat. Po letech mi to ale přerostlo přes hlavu a já se chystala servis prodat tátovu bratrovi. A právě od tohoto kroku mě zesnulý tatínek odradil.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (45): Zesnulý táta našel způsob, jak nás dát s mamkou zase dohromady

Taťka vedl roky autoservis

Vždycky jsem si myslela, že tátu jen tak něco nepoloží. Už od dětství byl v mých očích hrdinou. Když zemřela maminka, vím, jak moc ho to bolelo, ale kvůli mně se snažil dál. Stala se z nás silná dvojka, která táhla za jeden provaz. Táta vedl dlouhé roky autoservis na kraji našeho města. Já tomu nikdy nerozuměla, ale věděla jsem, že je to tátovo druhé dítě.

Vždycky mluvil o tom, že až jednoho dne umře, musím se o podnik starat. Já, která o autech neví víc než to, že mají čtyři kola a volant. Kdo si brousil na autoservis roky zuby, byl tátův mladší bratr Oldřich. Tátovi čas od času vnucoval svoje nápady, techniky a byl by nejraději spolumajitelem. O to taťka nikdy nestál, protože mu nevěřil.

Olda měl pověst podvodníka, který se nestydí ošidit ani vlastní rodinu. Já do toho moc neviděla, protože ke mně se strýc choval vždycky dobře. Když táta před osmi lety zemřel, zažívala jsem muka. Musela jsem mu připravit pohřeb a zajistit pozůstalost. Už tehdy se Olda hodně činil, ale jeho pomoc jsem odmítala.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (55): Při cestě po schodech jsem uslyšela podivné kroky a zahlédla stín. Byl to můj zesnulý muž?

Po tátově smrti jsem chtěla podnik prodat

Musela jsem převzít vedení autoservisu. Manžel Matěj (47) mi s tím pomáhal, ale ani jeden z nás přesně nevěděl, co to všechno obnáší. Klienti se k nám sice vraceli, ale radost jsme z podniku neměli. Oba jsme chodili do práce a tohle bylo něco navíc. Občas jsme se plácali s účetnictvím nebo s dodávkou náhradních dílů.

Po pěti letech jsem se po dlouhém rozhodování přiměla k zásadnímu kroku. Chtěla jsem podnik prodat. Jako první se o tom doslechl právě Olda. Stál první v řadě a nabízel mi podmínky, na které se podle něj nedalo říct ne. A já, jakožto laik, jsem si myslela, že půjde o čistý obchod, kterého se netřeba bát.

Začali jsme tedy dávat dohromady papíry a k prodeji zbýval skutečně krůček. A právě vtom zasáhl můj zesnulý tatínek. Po jeho smrti se mi o něm zdálo sotva jednou, ale teď se mi vracel stále stejný sen. Táta mě v něm prosil, abych podnik neprodávala a už vůbec ne bratrovi. ,,Bratr je proradný zmetek, nesmíš mu autoservis prodat,“ prosil.

Mohlo by Vás zajímat:

Valerie (33): Litovala jsem, že zesnulá babička nepoznala moji dceru. Jedné noci se ale všechno změnilo

Zesnulý táta prodej nedovolil

Když jsem to říkala manželovi, mával nad tím rukou a to, že je to možná znamení, jak jsem se mu snažila naznačit, smetl ze stolu. V den, kdy jsme měli podepsat smlouvu a Olda se měl stát majitelem, se stalo několik věcí, které mě nakonec od obchodu odradily. Seděli jsem u taťky v kanceláři. Olda přede mě položil papíry a naléhal, abych je podepsala.

Já si je v klidu pročítala. Během toho spadla z poličky naše rodinná fotografie, kterou tam měl táta vystavenou. Chtěla jsem ji zvednout, ale Olda mě nenechal. Pomalu mi držel ruku nad papíry, ať podepisuji. Už jsem se dotkla tuhou papíru, když se mi propiska rozpadla v ruce. Její náplň se rozlila po papíře. V hlavě mi zazněl tátův hlas.

,,Nesmíš to prodat,“ prosil. A já nakonec vážně cukla. Olda mi začal nadávat do hus a blbek. Odešel nasupený pryč a já si oddychla. Zvedla jsem fotku a měla snad i pocit, že se na mě táta usmál. S manželem vedeme podnik dál a Olda? Ten se za podvody ocitl za mřížemi. Jsem ráda, že jsem taťku nakonec poslechla a nechala podnik v rodině. Věděl, co dělá…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marika (46): Tatínek nikdy na posmrtný život nevěřil. Po jeho skonu se ale u nás začaly dít zvláštní věci

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.