Facebook
Instagram
Každý rodič má na výchovu jiný pohled. Nikdy nic není černobílé. Jeden by dal ruku do ohně za autoritativní výchovu naších babiček, pro jiné je to děs, který by nikdy nepřipustili. Lenka se s tchyní a matkou neshodne a je pro ni těžké prosadit si svoji.
Moje děti Klárka (5) a Tadeáš (2) jsou pro mě vším. Udělala bych pro ně první poslední. Snažím se je nerozmazlovat, ale rozhodně bych netolerovala, kdyby je někdo plácnul přes zadek nebo přes ruku. Sice by mi asi daný asi řekl, že je to výchovné a nastaví se tím hranice, ale to já neuznávám.
Rozhodla jsem se dětem nedávat cukr
Je to velmi nepříjemné a zvlášť jsem to pocítila o vánočních svátcích. Návštěvy u rodiny jsou prostě nutností a nikdo se jim nevyhne, ani my. Štědrý den jsme sice oslavili sami, ale hned na Boží hod nám to začalo. První přišla na řadu návštěva u mojí rodiny. Je to krásné, když se sejde celá rodina pohromadě, rozdají se dárky, ale někdy je toho prostě moc.
Nejvíc mě trápí moje mamka, ona moc dobře ví, že dětem nedávám cukr. Jsou dost divoké a nepotřebují další doping. A to nemluvím o tom, že cukr není zdravý. Vždyť existuje taková spousta možností, jak se mu vyhnout. Z ovoce, oříšků a sušeného ovoce se toho dá spousta dobrého vyrobit.
Mamka nabízí vnoučatům cukroví proti mé vůli
Ale moje mamka ne, má plnou mísu několika druhů cukroví a s vervou a radostí ho nabízí i mým dětem a diví se, když jim to zakazuji. „To jim nedopřeješ nic dobrého ani na ty Vánoce?“ zeptala se mě přede všemi. Bylo mi trapně. Dostala mě do nepříjemné situace. Samozřejmě jsem ji poprosila, ať jim ho nedává, ale na druhé straně jsem se cítila, jako že je o něco ochuzuji.
Návštěva u tchyně a tchána se nesla v podobném duchu, hromada cukroví a já znovu za zlou mámu, která svým dětem nic nedopřeje. Tentokrát ale navíc děti řádily víc než obvykle a slyšet tchánovo reptání, že si je neumím srovnat a že by jim ukázal co proto, mě do vánoční nálady nedostaly. Zvlášť, když mu tchyně hbitě přitakávala.
Nikdo nerespektuje moji výchovu
To jsem opravdu tak špatná matka, že svým dětem nechci dopřát cukr? A co je na tom tak strašného respektovat moji výchovu. Začínám být na rodinné návštěvy alergická. Vždycky mě tam něco naštve. Přestat vídat ale příbuzné nemůžu, protože přece jen je to rodina.
Proč mají tendenci do všeho mluvit a věří, že všechno ví nejlépe? Nejraději bych byla, kdyby si svoje myšlenky a pocity nechali pro sebe a můj názor a výchovu respektovali. Nedělali by tak dusno a prožití svátků by bylo pohodové a bez zbytečného stresu a kyselých obličejů.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
