Luboš (37): Na procházce lesem mě vyděsil dětský pláč. Bylo to znamení, že můj život čeká velká změna

Milušku (38) miluji celým svým srdcem už od první chvíle, kdy jsem ji uviděl. Jsme spolu téměř dvacet let a vzali jsme se, chybí nám jenom děti. Ale na mém vztahu s Miluškou to nic nemění. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych ji opustil a pořídil si děti s jinou ženou.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (62): Na procházce lesem nás překvapila bouřka. S mraky se přihnal i děsivý přízrak

Moje manželka je neplodná

O děti jsme se pokoušeli dost dlouho na to, abychom pochopili, že to zkrátka nejde. Oba jsme podstoupili spoustu vyšetření. Ukázalo se, že já jsem v pořádku, ale u Milušky je problém. Nezafungoval žádný z pokusů. Jeden lékař nám řekl, že se s tím máme smířit a čekat na zázrak. Prý se to někdy povede.

Miluška byla dlouho na dně a já dělal všechno pro to, abych ji z toho dostal. Plánoval jsem nám program, vodil ji do kina či na různé výlety. Pořídil jsem nám také starší chalupu pod lesem. Trávili jsme tam téměř každý víkend.

Zdálo se, že pobyt v přírodě dělá Milušce dobře. Po nějaké době se opět začala usmívat a do tváře se jí vracela zdravá barva. Viděl jsem na ní, že se s životem bez dětí nikdy nesmíří. Jakmile jsme potkali někoho s kočárkem, mohla na miminku oči nechat. Bolelo mě to, ale nevěděl jsem, jak jí pomoci.

Mohlo by Vás zajímat:

Sebastián (23): Cestou lesem do mě uhodil blesk. Od toho okamžiku se můj život ubírá jiným směrem

V lese se ozval dětský pláč

Jedno sobotní odpoledne si Miluška zdřímla a já si k ní lehl také. Jenže jsem nedokázal zabrat. Přehazoval jsem se a byl jsem neklidný. Tak jsem si řekl, že se půjdu podívat, jestli rostou houby. Týden předtím docela pršelo, možná budu mít štěstí.

Tiše jsem vyklouzl z chaty a vydal se do lesa. Chodil jsem asi půl hodiny, ale nic jsem nenašel. Už jsem se chystal na návrat, když se mi zdálo, že slyším jakýsi neobvyklý zvuk. Zůstal jsem stát a zaposlouchal se. Zvuk se opět ozval a tentokrát jsem ho poznával. Byl to dětský pláč.

Napadlo mě, že to je možná nějaká rodina na výletě a brečí jim mimčo. Posteskl jsem si, že bych to také přijal. A pomalu jsem se loudal zpátky za Miluškou.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (31): Nevinná procházka lesem se stala bojem o naše životy. Ovládla nás démonická moc

Stal se zázrak, moje žena je těhotná

Jak jsem šel lesem, to dítě jsem pořád slyšel. Bylo mi divné, že pláč neustává. A tak jsem se vydal za zvukem. Co když se té rodině něco stalo? Mohl bych jim pomoct, znám tady už každý kámen a strom. Šel jsem daným směrem a pláč sílil, takže už bych na ně měl každou chvíli narazit.

A pak jsem dostal strach. Nebylo to racionální, prostě mi po páteři projela vlna chladu. Otřásl jsem se. Zdálo se mi, že mezi stromy vidím malý stín. Jenže to bylo jenom na zlomek vteřiny. Pak stín zmizel a pláč také. Motal jsem se ještě chvíli kolem a zkoušel volat, jestli někdo nepotřebuje pomoct. Ale bez výsledku. Vrátil jsem se k Milušce. Ta byla dobře odpočatá a chystala nám jídlo. Ten večer jsme se super najedli, koukali na hvězdy a něžně se milovali.

O pár týdnů později mi Miluška řekla, že se cítí nějak divně. Ráno jí bývalo blbě a já žertem řekl, že to je možná tady. A měl jsem pravdu! Když její potíže neustávaly, zašla za lékařem. No a kolečko vyšetření ukázalo, že je těhotná. Nikdo netuší, jak je to možné, ale nejdůležitější na tom je, že ona i mimčo jsou v pořádku. Byl snad ten dětský pláč, který jsem slyšel v lese, znamením, že nás čeká dobrá zpráva? Můj život se od té doby hrozně změnil, ale já jsem za to jen rád.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (65): Na večerní procházce jsem zažila šok. U lesa se toulal duch psa, který marně hledá svého pána

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.