Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Oznámení lékařů, že pravděpodobně nikdy nebude mít děti, přijal Luděk jako hotovou věc. Jenže pak mu jednoho večera zavolalo neznámé číslo a z telefonu se ozval dětský hlas s tím, že je jeho syn. Bývalá přítelkyně před ním těhotenství tajila celých šest let a on se teď, navzdory všem lékařským prognózám, učí být tátou kluka, o jehož existenci neměl do té doby ani tušení.
Lucie a já jsme spolu chodili čtyři roky, rozešli jsme se a od té doby jsme se neviděli. Ona se přestěhovala do Olomouce, já zůstal v Praze. Byl to klidný rozchod, bez dramatu, prostě jsme přestali fungovat. Vlastně jsem si myslel, že už se nikdy neuvidíme.
Zazvonil mi telefon
O pár let později mi řekli, že mám velmi nízký počet spermií a že nejspíš nebudu moct mít děti. Vzal jsem to jako fakt, přijal jsem to a přestal o tom přemýšlet. S přítelkyní Markétou jsme o dětech mluvili opatrně, spíš v rovině „uvidíme“. Nijak zvlášť jsme to neřešili.
Pak mi jednou večer zazvonil telefon, někdy po sedmé. Číslo jsem neznal. Zvedl jsem to a chvíli bylo ticho, pak dětský hlas. Aniž jsem věděl, o koho jde, poznal jsem ho hned – měl intonaci své matky, specifický způsob, jak vyslovuje samohlásky. Řekl mi: „Jmenuji se Jakub. Myslím, že jsi můj táta.“
Nevěděl jsem, co říct. Seděl jsem na gauči a díval se na vypnutou televizi a mozek mi přestal fungovat úplně. Za chvíli se ozval dospělý hlas – Lucie. Omluvila se, řekla, že Jakub vzal telefon sám, že ona to plánovala jinak. Pak mi vysvětlila, že Jakub se začal ptát na otce, že mu řekla pravdu, a že chlapec trval na tom, že se se mnou chce spojit.
Jsme si podobní
Srdce mi bušilo celý večer. Zavolal jsem Markétě a řekl jí to ještě ten den, přímo, bez okolků – nevěděl jsem, jak to říct jinak než narovinu. Bylo to těžké. Plakala, pak se zlobila, pak se zase uklidnila a řekla, že potřebuje čas.
S Lucií jsem se sešel o dva týdny později v kavárně na půl cesty mezi Prahou a Olomoucí, v místě, které neznal ani jeden z nás. Vysvětlila mi, že když se dozvěděla, že je těhotná, už jsme nebyli v kontaktu a že ze mě nikdy neměla pocit, že bych děti chtěl, a tak se rozhodla postarat se o sebe sama. Ale byla si jistá, že je Jakub můj, protože s nikým jiným nebyla, a já jí neměl důvod nevěřit.
S Jakubem jsem se poprvé viděl na jaře. Přijel jsem do Olomouce, šli jsme do ZOO. Byl to podivný den – bavili jsme se o tučňácích a o tom, jaké má rád filmy, a já jsem celou dobu přemýšlel, jak moc mi je podobný a jestli to vidí taky.
Markéta se mnou zůstala. Nebylo to jednoduché, protože jsme se tak nějak smířili s tím, že děti mít nebudeme a najednou je z ní nevlastní matka. Teda s Jakubem se ještě nepotkala, ale třeba to přijde. A já jezdím do Olomouce jednou za čtrnáct dní a pomalu se učím, co to znamená být otcem kluka, kterého jsem neznal prvních šest let jeho života.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
