Jindřich měl své plány, ale pak volal syn, zda by o víkendu nepohlídali vnoučata. Prý jsou nemocní a pomohlo by jim, kdyby se mohli vyležet. Plány tedy Jindřich zrušil a s manželkou si vnoučata k sobě vzali. Jenže v sobotu zjistili, že jim mladí lžou. Nemoc jenom předstírali.
Jsem vášnivý rybář a s kamarády jsem se domluvili, že pojedeme na týden do Norska a tam si pořádně zachytáme. Těšil jsem se jako malý kluk.
Plány jsem kvůli rodině zrušil, ale mrzí mě to
Už minulý rok jsme s kamarády do Norska vyrazili a byl to pro mě velký zážitek. Jenže dva dny před odjezdem volal syn: „Táto, nepohlídali byste s mamkou o víkendu děti?“ Mlčel jsem a pak jsem synovi řekl, že se mi to moc nehodí, jelikož chci jet s kamarády do Norska na ryby. Syn na to řekl: „Táto, nemůžeš to zrušit? Není nám dobře a potřebovali bychom pomoct. Jsme nachlazení a potřebovali bychom se o víkendu dát dohromady.“
Slíbil jsem synovi, že to proberu s mamkou, až se vrátí od kadeřnice a dáme vědět. Moje žena má problémy s chůzí, a tak tři vnoučata nemůže hlídat sama. Problém je v tom, že máme svůj věk a vnoučata hlídáme poměrně často. Měli jsme je teď dva víkendy za sebou. Rodiče snachy vnoučata hlídat moc nechtějí, a tak se pozornost mladých zaměřuje hlavně na nás. Jenže nás to dost vyčerpává. Vnoučata milujeme, ale jsou to nezbedové.
Kdybych znal pravdu, tak vše dopadlo jinak
„No, ahoj. Tak pro děti přijedu v pátek ráno a vrátíme vám je v neděli večer,“ zavolal jsem synovi. Ten zakašlal do telefonu a poděkoval mi. V pátek ráno jsem v osm hodin vyzvedl vnoučata. Předal mi je syn v županu. Popřál jsem mu, aby jim odpočinek pomohl a jel jsem domů. Kluci se v autě překřikovali, mlátili se a já hned věděl, že to bude náročný víkend. Stejně jako dva předchozí.
Vlastně jsem záviděl rodičům snachy, kteří hned po narození prvního vnoučete mladým řekli, že budou hlídat každou středu odpoledne. Víc, ať mladí nečekají. Své slovo dodrželi. My jsme žádná pravidla nestanovili, a tak vnoučata často hlídáme i když se nám nechce. „A dost. Chovejte se k sobě hezky. Babička se na vás těší a už vaří oběd. Bude svíčková s knedlíkem,“ zakřičel jsem v autě, aby můj hlas nezanikl v dětském hlaholu.
Lež má krátké nohy
V sobotu v podvečer mi zvonil telefon. Syn. Zvedl jsem hovor a byl připraven na skutečnost, že mi oznámí, že se jim zhoršil zdravotní stav a hlídáme celý týden. Spletl jsem se. Z mobilu jsem slyšel: „Tati, mám problém. Rozbilo se mi auto a potřeboval bych, abys pro nás dojel. Jsme v Žitavě.“ Na první dobrou mi to nedošlo. Nechápal jsem, co mi syn říká. Až když mi to znovu vysvětlil jsem pochopil pravdu.
Syn se snachou si nemoc vymysleli a jeli na výlet do Německa. Cítil jsem, jak ve mě roste zlost. Obzvláště, když jsem viděl manželku, jak je utahaná. Přísahal jsem si, že je na čase, abychom s manželkou taky stanovili, kdy budeme hlídat. Přeci jen si děti pořídili mladí a naše pomoc by neměla být zneužívána.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].