Lucie (35): Deset let jsem žila v iluzi. Teď mi partner dal jasně najevo, že po dětech netouží

S Romanem jsme deset let. Kdysi pro nás otázka společného potomka nebyla na pořadu dne. A tak jsme si jen jednou větou řekli, že někdy v budoucnu děti určitě oba chceme, a dál jsme toto téma nerozebírali.

Klára (38): Své těhotenství jsem tajila před matkou až do třetího trimestru. Chtěla jsem se chránit před jejím neustálým tlakem

Po deseti letech vztahu přišlo rozčarování

Roky plynuly a my se posouvali dál. Nejprve jsme hodně cestovali, pořádali mejdany s kamarády a koupili si malý byt. Společně jsme ho splatili a za pár let nám byl byt malý. A tak jsme se zavázali k hypotéce a bydlíme v bytě, kde je pět místností, kuchyň a z ní vede francouzské okno na terasu. Bydlení pro dva dospělé lidi, co umí vydělat peníze. Na byt jsme čekali dva roky. Kupovali jsme ho v době, kdy byl celý projekt jen na papíře.

Poslední tři roky si žijeme opravdu dobře. Daří se nám. Oba máme stabilní zaměstnání, které je nadstandardně finančně ohodnocené. Viděli jsme kus světa a stáli na všech kontinentech. Toulali se společně i dva měsíce divokou přírodou, spali ve stanu a museli se spolehnout jeden na druhého. Vím, že Roman je pro mě jako stvořený. Prakticky se nehádáme. Umíme se podržet. Umíme vyřešit situace, kde se ostatní hroutí. A přesto nás rozděluje ta nejpřirozenější věc pod sluncem.

Lenka (41): Naše manželství bylo v krizi, třetí dítě bychom nezvládli. Na potrat jsem šla tajně

Můj přítel evidentně nechce děti

Oslavila jsem třicáté páté narozeniny a začala pociťovat zvláštní úzkost. Identifikovala jsem to jako strach z vyššího věku. Začaly mi tikat biologické hodiny. Začala jsem mít strach, že naše několikaměsíční debaty o potomkovi nikam nevedou. Začala jsem ztrácet pevnou půdu pod nohama. Můj vztah, který jsem vnímala jako souznění dvou spřízněných duší, začal mít trhliny. Začala jsem se cítit, že nerozhoduji o svém životě.

Roman totiž měl milion důvodů, proč si nepořídit potomka. Každý den mi vyjmenovával další stupidní důvod, proč nemít dítě. Nestabilní situace ve světě. Strach ze ztráty zaměstnání. Oslabení naší finanční situace v době mateřské dovolené. Strach ze ztráty volnosti. Strach z toho, že nepřežiji porod. Strach, že se narodí postižené dítě a ovlivní nám to život. Strach, že se mi něco stane a Roman bude muset vychovávat dítě sám.

Pavel (39): Z nezávazného flirtu se stalo peklo. Milenka si vymyslela těhotenství a začala mě vydírat

Dochází mi argumenty a síla konverzovat

Jsem zmatená. Když jsem Romanovi připomněla, že před deseti lety otázku potomka nezatracoval, dost ostře se na mě obořil, že člověk může názor změnit, a ať nevytahuji něco, co bylo před deseti lety. A na to vlastně nemám argument. Na to nemohu nic říct. Roky jsem žila v tom, že až to budeme cítit oba, tak jednou dítě bude. Dlouho jsem ani já neměla mateřské pudy a chtěla jsem pracovat, užívat si a cestovat. Ale najednou jsem ve věku, kdy není dobré otálet.

A jak to tak vypadá, spíše se s Romanem rozejdeme než že ho přesvědčím o tom, že si spolu dítě pořídíme. Už jsem dokonce přemýšlela i o tom, že bychom zůstali bezdětným párem. Ale necítím to tak. Víc mě to táhne k tomu, že dítě chci. A jsem zahnaná doslova do kouta. Když se s Romanem rozejdeme, bude nějakou dobu trvat, než potkám někoho, s kým budu chtít rodinu založit. Takže možná je strategičtější věnovat energii do přemlouvání Romana, ale když se to nepovede, ztratím cenné roky. Chce se mi nad sebou brečet, co mi osud připravil za neřešitelný problém.

Silva (23): Manžel mě podezíral z nevěry i v době, kdy jsem byla v porodnici

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].