Facebook
Instagram
Vztahy v rodině jsou náročné a někdy se může stát, že se věci nepovedou a začne to pěkně vřít. Luděk s rodiči moc nevychází, chtěl proto uspořádat večeři, kde by se usmířili, věci se ale nepovedly podle plánu.
Otec s matkou jsou velmi nároční. Nic jim není dobré a dokáží jen kritizovat. S jejich povahami jsem bojoval celý život, když jsem jim vyčetl, že se mě nikdy nezastali, rozhodli se přestat se mnou komunikovat, bylo mi to líto a přál jsem si usmíření.
Rodiče mě nikdy nepodporovali
To, že nebyli úplně ukázkovými rodiči, jsem jim řekl před pěti lety. Nějak to ve mně všechno vyvřelo. Pochopil jsem, že jsem od nich nikdy neslyšel slova útěchy nebo pochvaly. Byla to jen samá kritika, že málo vydělávám, že se o ně nestarám a že vlastně nejsem dost dobrý. Teprve když moje vlastní děti dozrály do věku, kdy mi dokázaly říct svůj vlastní názor, jsem si uvědomil, jak špatně se ke mně moji rodiče chovali.
Doufal jsem, že když jim řeknu pravdu, a oni budou vědět, jak moc mě zklamali, třeba se změní. Oni se místo toho naštvali. Otec mi řekl, že nemám žádné právo je kritizovat, natož s nimi takhle mluvit. Zabouchl mi dveře před nosem a i s mámou odjel. Na pokusy jim zavolat nereagovali.
Chtěl jsem se s rodiči usmířit
Trvalo to celých pět let, než jsem s nimi znovu navázal kontakt. Snažil jsem se o usmíření, oni byli ale k mým pokusům lhostejní. Teprve před měsícem přijali pozvání na večeři. Doufal jsem, že napravíme naše vztahy a bude to jako dřív. To by ale moji rodiče museli být jiní.
Večeře se účastnila i moje manželka a děti, doufal jsem, že atmosféra nebude moc napjata a že odlehčí celou situaci. Otec ale přijel už naštvaný. Místo snahy o usmíření jsem věděl, že mě čekají jen další slova kritiky. „To jsi na nás docela šetřil, čekal jsem daleko luxusnější večeři,“ řekl prakticky už ve dveřích.
Usmiřovací večeře skončila katastrofou
A takhle to pokračovalo dál. Když zjistil, že moje firma zkrachovala, jen si odfrkl: „To jsem mohl čekat.“ Podobných poznámek bylo čím dál víc, když se začal obouvat i do dětí, razantně jsem řekl dost. „Místo toho, aby ses chtěl usmířit, zase jenom kritizuješ a nadáváš. Doufal jsem, že sis moje slova tehdy vzal k srdci, vidím, že jsem se spletl,“ vpálil jsem mu.
A tak místo usmíření znovu odjeli bez rozloučení. Nadále mi neberou telefony a je mi jasné, že už nás asi nechtějí vidět. Nevím, jak na to reagovat. Snažit se dál o harmonizaci našich vztahů, nebo je nechat být?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
