Facebook
Instagram
Zuzka byla v dětství svědkem toho, jak její otec bije maminku. Když zemřel, obě měly šanci začít znovu. Po čase vše hodily za hlavu a žily celkem šťastně. Když však Zuzka dospěla a začala navazovat vztahy s muži, vrátily se jí vzpomínky na dětství.
Myslela jsem si, že to, co jsem zažila v dětství, neovlivní mou budoucnost. Bohužel se to děje a já s tím neumím pracovat. Táta totiž pod vlivem alkoholu mlátil maminku. Na mě sice nikdy ruku nevztáhl, ale pro ostré slovo také nešel daleko. Jeho chování mě poznamenalo. Kvůli tomu si nedokážu udržet žádný vztah s mužem.
Táta bil moji maminku
Jako dítě jsem nechápala, proč je táta na mamku tak zlý. Stačilo, aby si dal pár piv nebo panáka, a už z něj byl hulvát. Jednu dobu se doma jen křičelo. Když to bylo tátovi málo, začal mamku bezdůvodně bít. Někdy hledal záminku, jindy jí dal pěstí jen tak. Mamka se vždycky snažila, abych její slzy neviděla.
Ještě mě utěšovala a prosila, abych neplakala. Ke mně se táta občas uměl chovat hezky. To ale jen do chvíle, než se napil. Pak jako kdyby mu v hlavě přeskočila výhybka a byl z něj lotr. K nejhoršímu došlo chvíli po mých osmých narozeninách. Táta se toho večera strašně opil. My s mamkou už jsme spaly.
Slyšela jsem, jak strčil klíč do zámku. Začal bezmyšlenkovitě házet židlemi a shazovat věci z poliček. „Kde jsi, ty mrcho?“ hulákal po bytě. Rychle jsem chtěla přeběhnout k mamce do ložnice a zamknout nás. Táta byl ale rychlejší. Vytáhl mamku za vlasy z postele a pořád do ní kopal. Něco mi našeptávalo, abych to zarazila. Vzala jsem vázu a praštila ho do hlavy.
Tátovo chování mě poznamenalo
Mamka se doplazila do ložnice, kde jsme se zamkly a do rána spaly v objetí. Táta o několik dní později zahynul. Pod vlivem alkoholu způsobil nehodu, při které sám zemřel. Dnes už to mohu říct. Bylo to pro nás to nejlepší, co se mohlo stát. Smrt jsem mu sice nepřála, ale žít s ním bylo skutečně těžké.
Z bytu plného bolesti jsme se odstěhovaly a začaly znovu. Obě jsme se psychicky zocelovaly a na ošklivé časy zapomněly. Mě v šestnácti letech potkala první láska. Bohužel, neměla dlouhého trvání, protože kluk mě nakonec tahal jen za nos. A tak to bylo s každým následujícím vztahem. Nikdy mi žádný nevydržel.
To platí dodnes. Je mi třicet let a jsem sama. Mám jen mamku, která je tím nejdůležitějším člověkem v mém životě. Dlouho jsem neuměla pojmenovat můj skutečný problém. Myslela jsem si, že za nepovedenými vztahy stojí špatný výběr mužů. Jenže je to ve mně.
Musím vyhledat odbornou pomoc
Začaly se mi totiž vracet vzpomínky na otce. Na to, jak křičí a nadává. Nejvíce však na to, jak mamku bije a ta pláče. Kvůli tomu jsem ztratila důvěru v muže. Když mě na to upozornila právě mamka, nejprve jsem to zpochybňovala. „To s tátou nemá nic společného," tvrdila jsem. „Ne každý muž je jako on. Musíš někomu věřit, jinak nepřežiješ," radila mi. A má asi pravdu.
Jenže to zřejmě nezvládnu bez odborné pomoci. Kdykoliv jsem na počátku nějakého vztahu, dostanu se do stejné fáze, kde všechno začne krachovat. I když se za to stydím, musím navštívit psychologa. Nenávidím tátu za to, jak mamce ubližoval. Nenávidím ho i za to, že ze mě udělal trosku s chladným srdcem. Nenávidím ho za to, že tu teď není, abych mu to řekla. To by pro mě byla ta největší úleva, díky které bych se mohla posunout v životě dál.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
