Facebook
Instagram
Jirka chtěl být vždycky jako otec. Ten ale na něj kašlal a nic ho nenaučil. Jirka si v dospělosti sám ani nevymění žárovku. Problémy nastaly, když začal žít s Martinou. Ta postupně přicházela na to, že Jirka nic neumí. Přišli ale na způsob, jak spolu zůstat. Prohodili si role.
I když jsem vyrůstal v úplné rodině, věci nebyly takové, jaké měly být. Můj táta mě do života nic nenaučil. Vždycky se víc staral o moji mladší sestru Veroniku (30). Ta je, na rozdíl ode mě, do života připravená. Já nejsem schopný přidělat poličku na zeď, ani vyměnit žárovku. Stydím se za to před svou partnerkou.
Táta mě nic nenaučil
Na tátu moc dobrých vzpomínek nemám. Měl oči jen pro sestru Veroniku. To ona byla jeho holčička, která mu seděla na klíně. Mě měl rád možná jen do doby, než se narodila. Pak jsem šel stranou. Všechno se točilo kolem ségry. Když jsem chtěl na nějaký kroužek já, nebyly peníze. Verča řekla, že chce chodit na tanečky a už měla nové střevíce.
Bydleli jsme v rodinném domě. Když šel táta pracovat na zahradu, chtěl jsem jít s ním a učit se od něj. Když třeba řezal dřevo, nebo natíral plot, chtěl jsem být u toho. On mě ale vždycky vyháněl. „Akorát bys mě zdržoval," řekl a já musel vždycky poslechnout. Přitom byl můj veliký vzor. Chtěl jsem být jako on. Z nějakého důvodu mě ale u sebe nechtěl.
Vyháněl mě za mamkou do kuchyně. Ta mi dala do ruky vařečku a učila mě vařit. Když něco zašívala, díval jsem se jí pod ruce. Po čase jsem uměl plést, vyšívat a uvařit oběd. Z chlapských prací jsem neuměl nic. Já měl doma totiž spíše zástěru. Veronika byla vychovávaná jako kluk, já jako holka. Neuměl jsem ani kopnout do míče.
Před partnerkou jsem se styděl, že nic neumím
Když jsem se odstěhoval a žil sám, začaly se všechny mé nedostatky ukazovat v plné nahotě. Když mi doma praskla žárovka, musel jsem volat souseda, aby mi pomohl. Vyměnit píchlé kolo u auta? Nemyslitelné. Na všechno jsem si musel někoho zavolat. Moc dobře jsem věděl, odkud vítr vane. Táta mě nic nenaučil, a tak jsem nemehlo.
Naučil jsem s tím žít a moc to neřešil. To přišlo, až když jsem poznal Martinu (33). Neřekl jsem jí, že jako chlap jsem téměř nepoužitelný. Chudák holka si přišla na všechno sama. Ucpal se nám dřez a ona mi vrazila do ruky zvon. „Co s tím mám dělat?" nechápal jsem.
Vykulila na mě oči a jen tak tiše stála. Nepřál bych nikomu vidět, co jsem s tím prováděl. Tehdy ještě nic neřekla. Když nám přivezli dřevo na zimu, sekerou jsem si málem usekl nohu. To už Martina zbystřila. „Co tě doma učili?" smála se. „Právě že nic. Neumím vůbec nic," přiznal jsem se.
S partnerkou jsme si doma vyměnili role
„Umím ale vařit, kdyby sis to chtěla vyměnit," nabídl jsem řešení. „Počkej, ty vážně nic neumíš?" divila se. Tak jsem šel s pravdou ven. Přiznal jsem se, že na mě doma táta kašlal. Bál jsem se, že ji to třeba odradí, ale to se nestalo. Doma jsme si prohodili role. Já vařím, peru a uklízím celý dům. Martina seká zahradu, mění žárovky a nedávno dokonce opravila pračku.
I když se za sebe stydím a dost často si připadám jako hlupák, už to tolik neřeším. Našel jsem si ženu, která pro mě má pochopení. Nikdy ze mě kutil nebude a mohu za to poděkovat otci, který na mě dlabal. Já takovou chybu se synem neudělám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
