Facebook
Instagram
Jana si myslela, jak má vedle sebe skvělého parťáka. Když ovšem Oldovi prozradila, že neumí vařit, dal jí ultimátum. Jana ho nakonec zvládla, ale na slibovanou svatbu stejně nedošlo.
Přesto, že se s Oldřichem milujeme a svatbě by nemělo nic bránit, našlo se něco, co nám společnou budoucnost hatí. Olda po mně chce, abych vařila stejně chutně, jako jeho máma. Pro někoho možná lehký úkol, pro mě ne. Já jsem v kuchyni skutečné nemehlo.
Musela jsem příteli říct, že neumím vařit
S pravdou ven o svém kuchařském umu jsem šla asi po půl roce. Byli jsme zrovna u Oldy doma. ,,Co dnes vaříme?“ zeptal se. Při tom dotazu mi ztuhla krev v žilách. ,,Tak si něco objednáme?“ navrhla jsem. ,,Ne, hezky mi uvaříš,“ zaprotestoval Olda a mě polilo horko.
V té době jsem měla naučené dva recepty. Orestované brambory se špenátem a známé špagety s kečupem. Když jsem mu pod nos strčila nevzhledný talíř, zašklebil se. ,,Co to má bejt?“ rýpnul do toho nožem. ,,To nebudu. Znovu,“ odstrčil jídlo a na mě šly mrákoty. ,,Já neumím vařit,“ vylítlo ze mě. ,,Neumíš? Nevěřím. Každá žena umí vařit. Máte to v sobě zakódované, ne?“ divil se.
,,Vážně neumím vařit. Nikdo mě to nenaučil,“ zesmutněla jsem. ,,V tom případě na tom budeme muset zapracovat. Řízky zvládneš, ne?“ zavelel a vyslal mě do lednice. Když mě viděl, jak bojuji s trojobalem, vzal to do svých rukou a ukázal mi, jak se to dělá. ,,Holka, holka, máme ještě hodně práce,“ lamentoval nad situací.
Pozval si svoji mámu, aby mě naučila vařit
Každou volnou příležitost využil k tomu, abychom spolu vařili. Nespočítám, kolik surovin letělo v důsledku mé neschopnosti do koše. Kolikrát jsme se i solidně pohádali. ,,Já to dělat nebudu. Vaření k životu nepotřebuji,“ křikla jsem a práskla s tím. ,,To teda budeš. Pokud se nenaučíš vařit minimálně tak dobře, jako moje máma, nevezmu si tě,“ dal mi Olda nůž na krk a já nevěřila svým uším.
,,Ty mě vydíráš?“ ujistila jsem. ,,Dalo by se to tak říct,“ vypálil, ale záhy se začal udobřovat. Aniž by mě varoval, další víkend u něj zazvonila jeho máma. ,,Ahoj, já jsem Milena. Naučím tě vařit,“ mrkla na mě a už šla pro zástěru. ,,To ti nedaruji,“ prskla jsem šeptem na Oldu. Milena je rázná ženská, která se s ničím nemaže.
Co chvíli jsem dostala přes ruce. Začaly jsme u krájení cibule. Chápete, že jsem ztroskotala i na tom? Ostuda první třídy, vážně. Během měsíce jsem byla schopna obalit řízky, upéct vepřovou panenku a udělat poživatelnou bramborovou kaši. I když byly začátky těžké, nakonec mě to díky Mileně začalo bavit.
Místo svatby se konal rozchod
Po třech měsících, kdy byla mým učitelem, nás čekalo finále. Před Oldu jsme položily dva totožné talíře. Měl porovnat chutě a určit, které jídlo je lepší. Vyhrála jsem nad jeho matkou. A jestli se nakonec sklonil a požádal mě o ruku? Ne a ani o to nestojím. Během celého procesu mi došlo, že mě nemůže mít rád, tak, jak tvrdí.
Konal se rozchod, protože to nebyl opravdový vztah. Nicméně já z něj odešla o něco bohatší. Umím vařit. S Milenou ještě dnes občas zajdeme na kávu, nebo si spolu něco uvaříme. Oldovi dlužím velké díky. Teď jsem skvěle připravená do dalšího vztahu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
