Facebook
Instagram
Když Miloš začal žít s Beátou, velmi záhy zjistil, že jeho milá neumí vařit. Její jídlo je jen těžko poživatelné. Než aby jí řekl pravdu, tak ho raději vyhazuje. Je mu ale jasné, že tato situace je dlouhodobě neudržitelná.
Možná řeším hloupost, ale mě osobně to trápí. Ve vztahu s Beátou mi nevyhovuje jedna věc. A to, jak vaří. Její jídlo je pro mě nepoživatelné. Dopracoval jsem to tak daleko, že když si od ní nesu oběd do práce, tak ho vyhazuji. Bojím se jí totiž říct, že neumí vařit.
Společné bydlení poodkrylo stinnou stránku mé partnerky
Jsou věci, které na začátku vztahu o tom druhém nezjistíte. Třeba to, jak zdatný je v kuchyni. Když jsme s Beátou začínali chodit, nebylo nad námi mráčku, ze kterého by zapršelo. Všechno mezi námi bylo úžasné a já se do ní rychle zamiloval.
Trávili jsme spolu dost času. Oba nás lákala kultura, takže jsme se oddávali právě jí. Povětšinou jsme se stravovali venku po různých fast foodech či restauracích. Řekl bych, že klidně dobrý rok ani jeden z nás pro toho druhého neuvařil. Na společné bydlení jsme nespěchali, řekli jsme si, že tomu necháme volný průběh.
Nakonec to nějak vyplynulo samo. Po dvou letech spokojeného vztahu jsme do toho praštili. Našli jsme si byt podle svých představ. Tím začal náš společný partnerský život. Jenže zároveň přišel první větší mrak. Jak se ukázalo, Beáta neumí vařit.
Zjistil jsem, že absolutně neumí vařit
,,Když už spolu bydlíme, chtělo by to něco dobrého na zub,“ pronesla jednoho dne a nasadila si zástěru. Na programu byly halušky. Těšil jsem se na ně, protože je to jedno z mých oblíbených jídel. Jenže to, co jsem dostal na talíř, mělo k haluškám daleko. Jakási vybledlá hmota, která v čemsi plavala. ,,Tak dobrou chuť,“ popřála nám Beáta.
Když jsem do toho kousl a polkl to, málem to letělo ven. Bylo to zcela bez chuti a velmi divné konzistence. ,,Chutná ti to?“ ověřovala si svůj um. ,,Jasně, je to skvělý,“ řekl jsem možná až příliš rychle a doufal, že to v sobě udržím. S velkým sebezapřením jsem to do sebe nasoukal a doufal, že to ve zdraví přežiji. ,,Panebože, to je malér. Doufám, že to byl jen nějaký úlet,“ ulevil jsem si stranou.
Následující dny a týdny se ale ukázalo, že Beátina kuchyně je prostě katastrofa. Buď má všechno totálně přesolené, nebo naopak zcela bez chuti. Začal jsem se bát každého chodu, který mi servírovala. Nedokáže pořádně udělat nic. Rajská omáčka je vždy sražená a jeden by ani nepoznal, o co se jedná.
V práci se mi stal kolosální trapas
Beáta mi v dobré víře připravuje jídlo i do práce. Vždycky se zděsím, co mi to nachystala. Nedávno se mi dokonce stal kolosální trapas. Kolega Tomáš si zapomněl oběd doma a do kantýny se mu nechtělo. ,,Ty, Miloši, podělíš se se mnou? Aspoň ochutnám, jak tvá stará vaří,“ pronesl laškovně a já dostal strach.
Zrovna jsem měl boloňské špagety. Ostuda první třídy. Špagety rozvařené na kaši a klasicky bez chuti. Omáčka připomínala jakousi hmotu, která se za boha nedala sníst. Tomáš měl co dělat, aby po prvním soustu vůbec pokračoval. Nakonec to ale stejně vzdal. ,,Kámo, sorry, to se nedá jíst,“ řekl a odsunul talíř. Zrudnul jsem jako rajče. Beátě jsem ale ani tak nic neřekl. Jídlo cestou do práce vyhazuji a kupuji si jiné. Je mi jasné, že to není dlouho udržitelná lež. Jen ji nechci ranit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
