Facebook
Instagram
Táňa byla nadšená z toho, že v Tomášovi našla gentlemana. Myslela, že tito muži už neexistují. Nic se nezměnilo ani ve chvíli, kdy se k němu nastěhovala. Táňa uvěřila, že je vážně takový, jak se prezentoval. Jednoho dne ale přišla studená sprcha. Tomáš je bohužel jako většina mužů.
Na rovinu vám řeknu, že když jsem s Tomášem (32) začínala chodit, myslela jsem si, že je to skutečný gentleman. Byl pozorný, otvíral mi dveře, v restauraci mi pomáhal z kabátu a odsouval židli od stolu. Byla jsem nadšená, že jsem konečně natrefila na muže jeho typu. Jak ale asi už tušíte, byl to jen klam.
Přítel se choval jako opravdový gentleman
Ve svém věku už nemám o mužích iluze. Někdy kolem pětadvaceti jsem se smířila s tím, že muži jsou prasata a nevědí, jak se chovat k ženě. Jen proto, abych nebyla sama, jsem byla schopna zkousnout ledacos. Měla jsem dokonce přítele, který se myl jen jednou týdně. To byl ovšem extrém, který jsem vážně nechtěla tolerovat.
Teď ale k věci. Když jsem se seznámila s Tomášem, byla jsem mile překvapená, jaké měl zvyky. Na první schůzce se choval přímo ukázkově. Otvíral mi dveře, zaplatil útratu a doprovodil mě domů. A nic za to nechtěl. Na dalších schůzkách se na jeho chování nic nezměnilo. Lítala jsem si na obláčku a libovala si nad tím, že jsem našla skutečného gentlemana.
Pořád jsem ale podvědomě tak nějak čekala, kdy se přestane přetvařovat a skutečně se projeví. Jenže ono pořád nic. Když jsem u něj poprvé přespala, ráno mě čekala snídaně do postele. Sám si umyl nádobí, ustal postel a vyprovodil mě domů. Zamilovala jsem se dřív, než jsem chtěla, ale řekla jsem si, že Tomáš za to stojí.
Na první výročí jsem se k němu nastěhovala
Když ho viděla moje máma, tiše mi záviděla. „Teda... dlouho jsem neviděla takového muže. Ten ví, co se sluší a patří," schvalovala mi ho. Já cítila hrdost. Nebyl jako ti muži, které jsem měla před ním. Ti se po třech měsících osmělili natolik, že v mé přítomnosti vesele pouštěli plyny a nahlas krkali abecedu. Pardon, ale přijde mi to nechutné.
Tomáš byl jiný. Když jsme slavili rok vztahu, daroval mi klíče od bytu. „Moc bych si přál, aby ses ke mně nastěhovala," dodal a já se zaradovala. Už jsem totiž na to nějaký ten pátek čekala. Ze začátku se choval tak, jak jsem ho poznala. Pral prádlo, uklízel po sobě a dokonce chodil dobrovolně se smetím. Říkala jsem si, že je to až k neuvěření, že zrovna já mám takové štěstí na slušného chlapa.
Jeho chování jsem začala brát jako samozřejmost. Uběhl další půl rok a jeho skutečná tvář začala pomaličku vyplouvat na povrch. Objevovaly se špinavé trenky hozené ledabyle v obýváku nebo velmi nechutně špinavá toaleta. Byl to šok, protože mu to nebylo vůbec podobné. Vyzvala jsem Toma, aby dal věci do pořádku.
Tomáš je stejný jako všichni chlapi
To mě ale čekalo prozření. „Já myslím, že už si nemusíme na nic hrát," pronesl. „Víš, kde je pračka a štětka na záchod, ne?" a naznačil mi, abych to uklidila. „Kam se poděla duše gentlemana?" zajímalo mě. „Ale jdi ty. Ten už je pryč. Teď je tu Tomík," uchechtl se a větu zakončil tak nechutným říhnutím, až jsem cítila, co měl k obědu.
„Ty jsi ale prase," urvala jsem se na něj. „Jsem, ale to my všichni," a jako na truc pustil ještě zapáchající prd. Můžu vám říct, že to byla velmi ledová sprcha. A jestli jsem ve vztahu zůstala? Jistěže ano. Tomáš má pravdu v jedné věci. Všichni chlapi jsou plus mínus stejní. Gentlemani totiž už vymřeli...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
