Facebook
Instagram
Ilona je v šoku z toho, jak se zachovala její máma po tom, co se stala babičkou. Když jí kdysi říkala, že nechce být babičkou, nebrala to Ilona vážně. Teď, když žádá matku o pomoc, ta se k ní skutečně otáčí zády. Ilona jen těžko chápe, proč to máma dělá.
Když mi máma řekla, že si nepřeje být babičkou, myslela jsem si, že je to jen póza. Anebo, že až se mi dítě narodí, změní názor. Riskla jsem to a doufala, že z ní bude výtečná babička. Jak se ale ukázalo, matka to myslela vážně. Vnuka odmítá hlídat, nechce s ním mít nic společného.
Máma mi řekla, že nechce být babičkou
Naši se rozvedli, když mi bylo patnáct let. Máma byla dlouho sama. Přítele, se kterým je konečně šťastná, si našla před třemi lety. Po boku Marka chytla druhý dech. Jako kdyby omládla o dvacet let. Začala vymetat bary, jezdit na dovolené a žít jako dvacítka. Někdy jí tiše závidím. Ona si život vážně užívá.
Když jsme s Honzou (31) zatoužili po dětech, chtěla to probrat i s mámou. „Pokoušíme se o dítě," řekla jsem jednou nad kávou. „A nepovídej," zarazila se. „Se mnou ale nepočítej," dodala. „Nechci být žádnou hlídací babičkou, aby bylo jasno," řekla poměrně vážně. „Ale jdi ty, mami. Budeš skvělá babička," zlehčovala jsem situaci.
„My si asi nerozumíme. Já vážně nechci být babičkou. Roky jsem byla oddaná rodině, tvému otci a jak to dopadlo," začala vytahovat minulost. „Jsem po letech zase šťastná, žiju podle sebe, jsem svobodná. Nehodlám na tom nic měnit. Já ti nezakazuji mít dítě, jen abys pak po mě něco nechtěla," pronesla a já se nestačila divit. Ale ani tak jsem ji nebrala příliš vážně.
Vnuk je jí ukradený
Do tři čtvrtě roka jsem otěhotněla. Máma radostí neskákala. „Takže jste do toho šli. Tak hlavně ať je to zdravé," řekla a dále se nezajímala. Mě rostlo bříško závratnou rychlostí a čas najednou ubíhal velmi rychle. Mámu ale nic kolem mého těhotenství nezajímalo. Když jsem jí řekla, že to bude kluk, jen pokrčila rameny.
Po narození Vítka nepřijela ani do porodnice. Celých šest neděl jsem ji zvala na návštěvu, ale neměla čas. Buď se válela někde na pláži, nebo zrovna skákali s Markem padákem. Vnuka viděla poprvé, když mu byly čtyři měsíce. Jen nakoukla do postýlky, přinesla hračku a tím to haslo. „Ty si ho ani nepochováš?" žasla jsem.
„Já ti říkala, že si nepřeji být babičkou. Vám dvěma to přeji, ale nic po mě nechtěj," žádala mě s kamennou tváří. Došlo mi, že svá slova myslela víc než vážně. Po půl roce od porodu jsme s Honzou zatoužili někam vyrazit. Třeba jen do kina nebo na klidnou večeři. Volala jsem mámě a žádala ji, zdali by nám syna nepřišla na tři hodiny pohlídat.
Až si jednoho dne vzpomene, bude pozdě
„Už je to tady. Já ho hlídat nebudu. Říkala jsem ti, že ze mě si hlídací babičku neuděláš," odvětila. „Mami, je to tvůj vnuk, tvoje krev," prosila jsem ji. „Je mi líto, ale moje stanovisko je neměnné," dodala a zavěsila. Honza se hned ptal, v kolik máma přijde. „Nepřijde. Ona si nepřeje být babičkou, takže od ní se pomoci nedočkáme," podala jsem vysvětlení.
Honza už rodiče nemá, takže z jeho strany nám nemá kdo pomoci. Můj táta žije někde ve světě, možná ani neví, že je dědečkem. Ještě jsem to na mámu párkrát zkusila, ale bez úspěchu. Kašle jak na vnuka, tak i na mě. Velmi mě to mrzí, ale nedá se nic dělat. Až si jednoho dne vzpomene, že by ho chtěla vídat, může se stát, že už bude pozdě, nebo že už nebudu chtít.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
