Ludmila (68): Dcera se natrvalo usadila v USA. Přesto jsem našla způsob, jak nepřijít o kontakt s vnoučátky

Mám dvě vnoučátka, kluka a děvčátko, které žijí s rodiči na druhém konci světa. Měla jsem strach z toho, že k sobě nenajdeme cestu, i z toho, že třeba nebudou chtít či umět mluvit česky, ale moje obavy se nenaplnily.

Mohlo by Vás zajímat:

Ludmila (65): Snacha mi dává hlídat vnoučata jen tehdy, když jsou nemocná. Musela jsem se tvrdě ohradit

Z roční cesty za angličtinou se stala celoživotní pouť

Moje dcera Petra toužila dostat se do USA. „Proč zrovna tam?“ ptala jsem se a odpověď zněla: „Abych se naučila pořádně anglicky.“ Nečekala jsem, že to bude tak snadné, ale Petra si sama zařídila roční studium, ve kterém se jí dařilo, dokonce za školu i sportovala a sbírala úspěchy.

Pak se vrátila domů, ale bylo vidět, že by ráda navázala tam, kde skončila – a odjela na univerzitu do El Pasa v Texasu, kde dostala plné stipendium. Byly před námi další roky odloučení. A to jsem netušila, že už po pár měsících ve škole potkala svoji životní lásku.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (45): Tchyně mě viní, že se nevídá s vnoučaty. Přitom za to může její nepovedený syn

Dcera se rozhodla zůstat v USA natrvalo

Samozřejmě jsem jako máma nebyla nijak nadšená, že se dcera zamilovala do Američana a rozhodla se zůstat v USA, už proto, že tam ona i její partner získali dobrá pracovní místa. Nemohla jsem na to nic namítat a věděla jsem, že se asi jen tak do Čech nepoženou.

Naštěstí už nemáme komunismus, tak – pokud to finance dovolí – snažím se aspoň jednou za rok za vnoučátky zaletět. Chlapečkovi už bude deset let, holčičce je šest a oba mluví jak česky, tak anglicky, jsem ráda, že je dcera vede k tomu, aby její rodný jazyk nezapomněli.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (64): Těšila jsem se, že stáří strávím obklopená velkou rodinou. Jenomže moje děti si vůbec nerozumí a vnoučata moc nevídám

S vnoučaty jsem ve styku díky moderním technologiím

Ale vidět se jen jednou ročně by bylo málo, ne? A já, přestože jsem už pokročilého věku, mám v malíčku moderní technologie. Vůbec nechápu vrstevnice, které se jim brání. Téměř denně si s dětmi dopisuji, už proto, aby měly častý kontakt s rodným jazykem své maminky, a dvakrát týdně máme určenou hodinu, kdy uděláme společnou „videokonferenci“. Na otázku „Co je nového?“ mi moje vnoučátka hezky česky odpovídají.

Jsem moderní babička! Mám sice vnoučata na druhém konci světa, ale kontakt jsme spolu neztratili, a navíc – já jim pomáhám s českým jazykem a mě to nutí, chci-li jet za nimi, abych se občas věnovala angličtině. Je to ideální stav pro nás pro všechny.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (42): Manžel si přál pět dětí, nakonec jich máme sedm. A mě mrzí, že na velké rodiny se u nás nemyslí