Facebook
Instagram
Pravda může být často někde jinde, než si myslíme. Nikdy neznáme všechny okolnosti, ani nevidíme lidem do hlavy, proto se snadno můžeme zmýlit. Pavlínina tchyně si myslí, že nevídá vnoučata proto, že to nechce Pavlína. Pravda je ale úplně jinde.
Můj muž Pavel (47) pochází z Brna, žije tam celá jeho rodina, včetně rodičů a sestry. Když jsme se před patnácti lety seznámili, odstěhoval se za mnou do Prahy. Svoji rodinu proto nevídá příliš často.
S manželovou rodinou se vídáme málo
Tchyni a tchánovi se to vůbec nelíbí. Štve je, že svá dvě vnoučata, kterým je osm let, nevídají. Většinou k nim jedeme na týden o prázdninách a snažíme se je navštívit o Vánocích. Není to moc často, já vím. Ale máme s mužem hodně práce a je těžké najít volnou chvíli.
Navíc všechny setkání s jeho rodiči organizuji já. Snažím se vymyslet termín, logisticky všechno zařídit a všechny obvolat, jestli budou mít na návštěvu čas. Pavel pro to nehne ani prstem. Skoro se mi zdá, že ho rodiče nezajímají, jako by se s nimi vůbec nechtěl vídat. Vím, že jim nevolá, jen jednou za měsíc se ozve jeho máma, aby věděla, jestli jsme v pořádku.
Podle tchyně i tchána za to můžu já
Nejhorší na tom je, že si tchyně myslí, že strůjcem všeho jsem já. Podle ní by je Pavel chtěl vídat častěji, ale já mu v tom bráním. Odlákala jsem ho totiž do Prahy a teď ho nechci pouštět za nimi a nejlépe by bylo, kdyby s nimi zpřetrhal všechny kontakty. Naplno to neřekne, poznám to jen z náznaků, když jsme u nich na návštěvě.
Jsou to maličkosti, ze kterých vycítím, že mě tchyně nemá ráda a nejraději by byla, kdyby si Pavel našel někoho jiného. Kdyby jen věděla, jak to doopravdy je, že její syn, kterého si tak chrání a nechce, aby mu někdo zkřivil vlásek, pro ni neudělá nic.
Už mě nebaví být strůjcem všeho zla
Nejhorší je to před Vánoci. Jako pokaždé organizuji výlet za nimi do Brna. Pavlovi je ale všechno jedno a ještě remcá, že tam musíme jezdit. „Už tak jsou vánoční svátky krátké, to je ještě musíme strávit cestováním?“ ptá se mě naštvaně. Ani dárky pro ně nevymýšlí. Všechny věci okolo musím obstarat já.
Štve mě, že jsem jediná, kdo utužuje rodinu. Ale je to za dobrotu na žebrotu. Nakonec jsem já ten padouch a podle tchyně i tchána strůjcem všeho zla. Začíná mě tahle role štvát, ale Pavel je ke všemu jak hluchý, o svoje rodiče prostě nejeví zájem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
