Facebook
Instagram
Štěpánka si vždycky představovala, že bude mít pod jednou střechou velkou rodinu. Přestože děti vychovávala stejně, v dospělosti se moc nesetkávají. A kvůli rozporům Štěpánka pořádně nevídá svá vnoučata.
Sandru (38) i Bolka (35) jsem vychovávala totožně, ale vyrostli z nich zcela rozdílní lidé. Mají tak odlišné názory na život i rodinu, že spolu nevydrží pod jednou střechou. Tím pádem se můj sen o domku plném lidí nekoná.
Dcera preferuje takzvanou nevýchovu
Sandra vždy tíhla k přírodě, ekologii a již od puberty nenáviděla konzum. Zato Bolek byl odmala velký zastánce technologií, vrhl se na programování a brzy po škole byl jak se říká ve vatě. Jak moje děti rostly, viděla jsem mezi nimi propastné rozdíly. Připadalo mi to zvláštní, protože jsem je vychovávala úplně stejně.
Nenapadlo mě, jaký to bude mít dopad na celou rodinu. Když přicházelo na svět jedno vnouče za druhým, přišla jsem o manžela a zůstala sama ve velkém domě. Představovala jsem si, že budu oblíbenou babičkou, u které se bude pravidelně scházet celá rodina. Nakonec je všechno jinak.
Bolek má s manželkou hned dva domy v Čechách a jeden u moře. Jeho děti vídám málo. A když ano, jsou obklopené tablety a dalšími věcičkami, které se jim snažím odebrat, ale bez úspěchu. Sandra má hned tři rošťáky, které je těžké ukočírovat. Její představa „nevýchovy“ je pro mě velkou novinkou.
Moje děti spolu nevydrží ani chvilku
Když jsme se jedno léto sešli všichni, byla to jen samá hádka. Jedna rodina se stravuje zásadně bio potravinami a bez masa. Ta druhá si neklade žádná omezení, děti si mohou dopřát kolu i čokoládu bez jakéhokoliv omezení.
„Zajímavé, chceš jim dávat volnost a možnost výběru, ale zakážeš jim hranolky. Tak kde je ta tvoje svoboda? O to víc jim pak zachutná,“ smál se Sandře Bolek. „Povíme si, až budeš mít doma u počítače dvě koule závislé na cukru a internetu,“ nenechala se Sandra. Hádali a opovrhovali sebou. Děti neustále plakaly kvůli nějaké nespravedlnosti. Sandřiny dětičky visely na stromech, zatímco ty Bolkovy se bály veškerého hmyzu.
Záměrně jsem se nestavěla ani na jednu stranu. Nelíbily se mi takové nesváry, extrémní názory a pohrdání výchovou, ať už jakoukoliv. Jen mi bylo líto, že spolu nemůžou v klidu vycházet. Dnes už hlídám vnoučata zvlášť, je to pokaždé úplně jiný zážitek. Bolek se vidí se Sandrou na moje narozeniny nebo na Vánoce a oba se musí přemáhat.
Chybí mi děti a vnoučata
Když se jednou za čas vidím s dávnými přítelkyněmi, ráda si někomu postěžuji. Nejsem jediná v podobné situaci. Rodinné neshody jsou všude. Jen za nás jsme si to nechávali pro sebe a všichni trávili čas u babičky, ať už se nám něco nelíbilo sebevíc.
„Buď ráda, že je máš doma. Moji dva kluci žijou na druhé straně planety a vnoučatům ani nerozumím,“ připomněla mi kamarádka a já musela uznat, že zas tak špatně na tom nejsem. Sama ve velkém domě ale zůstávat nechci, doufala jsem, že stáří strávím obklopená lidmi...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
