Lukáš (40): Děti se bály chodit do sklepa. Šel jsem ho proto prozkoumat a šokovalo mě, co se v něm skrývá

Nikdy jsem nebyl ten typ člověka, který by věřil na duchy nebo přízraky, ale když mi děti začaly tvrdit, že slyší podivné zvuky a vidí stíny v našem sklepě, nemohl jsem to ignorovat. Nejprve jsem si myslel, že mají bujnou fantazii, ale je pravda, že náš sklep byl trochu temný a zatuchlý.

Mohlo by Vás zajímat:

Edita (48): Při autonehodě jsem ztratila paměť. Pak jsem zjistila, že jsem zapletená do zločineckého gangu

Děti se vracely ze sklepa s tím, že se tam bojí

Prvních pár týdnů jsem na jejich stížnosti reagoval typicky rodičovským způsobem, že jde o zvuky starého domu. Avšak jejich strach se stupňoval a já si všiml, že do sklepa chodí stále méně. Vyhýbaly se mu, jak jen mohly, a to už začalo být podezřelé. Rozhodl jsem se, že je čas zjistit, co se tam děje.

Jednoho večera, když děti spaly, jsem vzal baterku a vydal se tam. Vzduch ve sklepě byl chladný a vlhký jako v každém jiném, nic zvláštního jsem tam neviděl. Sklep byl plný starého nábytku a krabic, které jsme tam uložili při stěhování. Bylo to jako bludiště, ale nic, co by vypadalo podezřele.

Až když jsem začal věci přemisťovat, zavadil jsem krabicí o zeď a uvědomil si, že to není normální zděná stěna. Vydávala totiž úplně jiný zvuk. To bylo zvláštní. Rozhodl jsem se na stěnu zaklepat a hned jsem věděl, že za ní něco je. Podle zvuku, který se ozýval, jsem usoudil, že to musí být nějaká tajná místnost.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (35): Sousedka mě požádala, abych jí hlídala dům. Co jsem našla u ní ve sklepě, mě šokovalo

Našel jsem místnost plnou děsivých věcí

Po chvíli zkoumání jsem našel skrytý mechanismus, který odhalil tajné dveře. Otevřel jsem je, namířil baterku dovnitř a zůstal zkoprněle stát. Malá místnost byla plná vybavení, které vypadalo jako rekvizity z hororového filmu. Na stěnách visely podivné symboly, které jsem nedokázal identifikovat.

Vyděsilo mě to. Místnost vypadala, jako by byla používána k nějakým temným rituálům. Bylo mi jasné, že sklep měl své tajemství, o kterém jsme s rodinou netušili. Při pohledu na to všechno mi naskakovala husí kůže.

Všechno ve mně křičelo, ať nechodím dovnitř, ale nemohl jsem si pomoct. Přebíral jsem věci a díval se, s čím mám co dočinění. Našel jsem několik knih, které vypadaly neuvěřitelně staře, ale nebyly ani zaprášené. Po zádech mi běhal mráz, ale musel jsem pokračovat, dokud jsem jednu z těch knih neotevřel. Při pohledu na ty děsivé obrázky jsem mimoděk vykřikl.

Mohlo by Vás zajímat:

Denis (23): Jel jsem navštívit rodiče svojí snoubenky a odjížděl jsem zděšený, něco tak hrozného jsem nečekal

Málem jsem strachy zešedivěl

Zaslechl jsem kroky a v průchodu se objevila postava. Úplně jsem hrůzou ztuhl a věřil, že tady umřu, že se mi stane něco hrozného. Postava se přibližovala a já se rozhodl na ni posvítit. „Ježiš, co děláš? Chceš mě oslepit? Co se tu děje? Slyšela jsem tady někoho křičet, nebo se mi to jen zdálo?“ V průchodu stála moje žena.

Ani jeden z nás jsme nechápali, co jsme ve sklepě našli, ale rozhodli jsem se tu místnost dobře zavřít a děti nějakou dobu neposílat do sklepa ani pro okurky, dokud nezjistíme, co za tím vším je a jestli jsme v bezpečí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Matyáš (39): S kamarádkou jsme se dohodli, že nám odnosí dítě. Tušili jsme zradu, ale ne to, jak to nakonec dopadlo