Lukáš (40): Děti se bály chodit do sklepa. Šel jsem ho proto prozkoumat a šokovalo mě, co se v něm skrývá

Strašidelné příběhy ze života: Děti se bály chodit do sklepa. Šel jsem ho proto prozkoumat a šokovalo mě, co se v něm skrývá
Zdroj: Unsplash

Lukášovy děti se bály chodit do sklepa. Nechápal proč, dokud ho jednou nešel sám prozkoumat a nezažil děsivý moment, díky němuž prozřel.

Gabriela Budějcká
Gabriela Budějcká 15. 08. 2024 17:00

Nikdy jsem nebyl ten typ člověka, který by věřil na duchy nebo přízraky, ale když mi děti začaly tvrdit, že slyší podivné zvuky a vidí stíny v našem sklepě, nemohl jsem to ignorovat. Nejprve jsem si myslel, že mají bujnou fantazii, ale je pravda, že náš sklep byl trochu temný a zatuchlý.

Děti se vracely ze sklepa s tím, že se tam bojí

Prvních pár týdnů jsem na jejich stížnosti reagoval typicky rodičovským způsobem, že jde o zvuky starého domu. Avšak jejich strach se stupňoval a já si všiml, že do sklepa chodí stále méně. Vyhýbaly se mu, jak jen mohly, a to už začalo být podezřelé. Rozhodl jsem se, že je čas zjistit, co se tam děje.

Jednoho večera, když děti spaly, jsem vzal baterku a vydal se tam. Vzduch ve sklepě byl chladný a vlhký jako v každém jiném, nic zvláštního jsem tam neviděl. Sklep byl plný starého nábytku a krabic, které jsme tam uložili při stěhování. Bylo to jako bludiště, ale nic, co by vypadalo podezřele.

Až když jsem začal věci přemisťovat, zavadil jsem krabicí o zeď a uvědomil si, že to není normální zděná stěna. Vydávala totiž úplně jiný zvuk. To bylo zvláštní. Rozhodl jsem se na stěnu zaklepat a hned jsem věděl, že za ní něco je. Podle zvuku, který se ozýval, jsem usoudil, že to musí být nějaká tajná místnost.

Našel jsem místnost plnou děsivých věcí

Po chvíli zkoumání jsem našel skrytý mechanismus, který odhalil tajné dveře. Otevřel jsem je, namířil baterku dovnitř a zůstal zkoprněle stát. Malá místnost byla plná vybavení, které vypadalo jako rekvizity z hororového filmu. Na stěnách visely podivné symboly, které jsem nedokázal identifikovat.

Vyděsilo mě to. Místnost vypadala, jako by byla používána k nějakým temným rituálům. Bylo mi jasné, že sklep měl své tajemství, o kterém jsme s rodinou netušili. Při pohledu na to všechno mi naskakovala husí kůže.

Všechno ve mně křičelo, ať nechodím dovnitř, ale nemohl jsem si pomoct. Přebíral jsem věci a díval se, s čím mám co dočinění. Našel jsem několik knih, které vypadaly neuvěřitelně staře, ale nebyly ani zaprášené. Po zádech mi běhal mráz, ale musel jsem pokračovat, dokud jsem jednu z těch knih neotevřel. Při pohledu na ty děsivé obrázky jsem mimoděk vykřikl.

Málem jsem strachy zešedivěl

Zaslechl jsem kroky a v průchodu se objevila postava. Úplně jsem hrůzou ztuhl a věřil, že tady umřu, že se mi stane něco hrozného. Postava se přibližovala a já se rozhodl na ni posvítit. „Ježiš, co děláš? Chceš mě oslepit? Co se tu děje? Slyšela jsem tady někoho křičet, nebo se mi to jen zdálo?“ V průchodu stála moje žena.

Ani jeden z nás jsme nechápali, co jsme ve sklepě našli, ale rozhodli jsem se tu místnost dobře zavřít a děti nějakou dobu neposílat do sklepa ani pro okurky, dokud nezjistíme, co za tím vším je a jestli jsme v bezpečí.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Související články

Další články