Matyáš (39): S kamarádkou jsme se dohodli, že nám odnosí dítě. Tušili jsme zradu, ale ne to, jak to nakonec dopadlo

S manželkou nemůžeme mít vlastní děti. Alena měla vždy gynekologické problémy a v dospělosti se ukázalo, že je neplodná. Přemýšleli jsme o adopci, přemýšleli jsme o pěstounství, ale žena trvala na tom, že by to mělo být „naše“ dítě.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (31): Přítel chce založit rodinu. Neuvědomuje si ale, že žít s ním je jako mít dítě, které se nedá vychovat

Právník nás varoval, že rodičovství nemáme jisté

Po letech hledání řešení se nám nabídla kamarádka, že pokud bychom chtěli, byla by ochotná nám dítě odnosit. Stačilo, když zaplatíme všechny procedury a postaráme se o ni v době těhotenství. Vzhledem k tomu, že jsme byli bezdětní, peníze jsme měli, to nebyl problém, ale potřebovali jsme to vyřešit právně.

Našel jsem právníka, který byl ochotný se o to postarat, ale hned na začátku nás varoval, že v Čechách to i tak funguje, že dítě je matky, ať se podepíše jakákoli smlouva. „Pokud jí věříte, dobře, ale ujišťujte se celou dobu, že to bude v pořádku a že je to vaše dítě,“ nabádal nás. Trochu mě to vyděsilo, ale Martině jsme věřili.

Mohlo by Vás zajímat:

Marika (34): Snažila jsem se děti naučit zodpovědnosti prostřednictvím mazlíčků. Rybičky ale pošly a pes trpěl hlady

V třetím trimestru se kamarádka začala chovat zvláštně

Celý proces byl neskutečně náročný, jak finančně, tak emocionálně, ale nakonec jsme uspěli a Martina otěhotněla. Celých devět měsíců jsme se o ni starali, nakupovali jsme jí, zařizovali doktory, hlídali i její výživu. Všechno tohle bylo ve smlouvě, že musí dělat, co po ní chceme.

Byli jsme na každém ultrazvuku a vždycky se všichni divili, proč je nás tam tolik a my vysvětlovali: „To je naše dítě, ale kamarádka nám ho nosí, protože manželka má zdravotní problémy.“ Doktoři se na nás usmívali rozpačitě, ale brali to. Nakonec tenhle trend se šíří všude po světě.

Když byla v třetím trimestru, začala se Martina chovat trochu zvláštně. Byla vyhýbavá, nechtěla, abychom s ní chodili na kontroly nebo abychom ji navštěvovali. Říkali jsme si, že je to jen dočasné. Ale pak začala rodit, my se ocitli v jejím bytě a byli jsme v šoku.

Mohlo by Vás zajímat:

Tamara (36): Nechci skončit jako máma, která se dřela, aby nás uživila. Rozhodla jsem se proto pohřbít sen o dětech

Vybavený pokojíček u ní doma nás vyděsil

Jeden pokoj jsme našli plný dětského vybavení. Stála tam postýlka, spousta hraček, oblečení, dokonce kojicí polštář. Manželka se zhroutila. „Ona nám to dítě nedá, Matyáši. My jsme úplně v háji,“ bědovala. Snažil jsem se ji uklidnit, ale když jsem viděl všechny ty věci, začal jsem se v duchu připravovat na zdlouhavý soudní proces.

Když jsme dojeli do porodnice a malá se narodila, nedali nám ji ani pochovat. Náš sen o dceři se začal hroutit. Hned jak jsme mohli, zašli jsme za Martinou a chtěli na ni udeřit, ale museli jsme se krotit. „Viděli jsme všechny ty věci u tebe doma. Co to znamená?“ vyzvídal jsem. Její výraz se měnil z děsu na pobavený úsměv.

Vypadlo z ní, že celou dobu nakupuje oblečení a výbavu pro nás. A postýlku prý můžeme nechat u ní, kdybychom někdy potřebovali hlídat. Vysvětlovala nám, že cítila potřebu hnízdit a zařizovat a nejprve se tomu bránila, ale pak se rozhodla, že to prostě bude dělat, ale bude kupovat věci pro nás. Malou jsme si nakonec odnesli domů a Martina je dodnes její nejoblíbenější teta.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Melisa (26): Po rozchodu jsem se cítila ztracená. Vinou kamarádčina přítele jsem skončila v sektě