Facebook
Instagram
Partnerské soužití není jednoduché. Žaneta se o tom přesvědčila ve chvíli, kdy její přítel začal toužit po dítěti. A to si přitom sám po sobě ani nedokáže uklidit nádobí.
S Karlem žijeme už pár let. Seznámili jsme se v práci, oba jsme byli už nějakou dobu sami. Nikdy to nebyla velká láska, spíš mi někdy přijde, že jsme na sebe zbyli, ale nakonec se nemáme špatně. Baví nás společně trávit čas a máme toho mnoho společného.
S přítelem jsme se domluvili, že se sestěhujeme
Před asi čtyřmi lety, než jsme se sestěhovali, se mi Karel zmínil, že by chtěl děti. Neřekla jsem na to nic. Přeci jen i mně tikaly biologické hodiny a vždycky jsem očekávala, že děti mít budu. Na základě toho jsme se domluvili, že se sestěhujeme a uvidíme, jak se věci vyvinou. Nevěděla jsem, do čeho jdu.
Přítel si po sobě neumí uklidit ani ponožky
Za začátku se Karel snažil a věřila jsem, že to tak bude fungovat i nadále a malovala si obrázek, jak budeme společně žít jako rodinka a jaká to bude krása. Ale po několika měsících se věci začaly celkem rychle měnit.
Chodila jsem po bytě a sbírala oblečení a spodní prádlo, protože si Karel po sobě nedokázal uklidit. Najednou jako by očekával, že má doma matku, která za ním bude chodit a všechno po něm dělat. Co si budeme povídat, on přesně takovou matku doma měl, když vyrůstal, ale vážně jsem nevěřila, že se takhle muži opravdu chovají.
Když k nám moje potenciální budoucí tchyně přijela na návštěvu, jen jsem poslouchala, jak se o jejího kluka musím starat a že muži sami nic nezvládnou. Měla jsem oči navrch hlavy z toho, že mám dělat matku dospělému člověku.
Řekla jsem mu, že za těchto podmínek dítě nechci
Před nedávnem na mě Karel znovu uhodil, že by se chtěl začít pokoušet o dítě. Nechápala jsem, že nevidí, kolik toho dělám a jak neschopný by byl jako rodič. „Jak chceš mít dítě, když se nedokážeš postarat sám o sebe? Neuklidíš si po sobě ani ponožky," vytkla jsem mu.
Karel se samozřejmě cítil ukřivděný a uražený. Odešel z pokoje, nechal po sobě neuklizené nádobí a zabouchnul za sebou dveře přesně, jako by to udělalo malé dítě. Seděla jsem v obýváku a nevěřila svým očím. Pak jsem samozřejmě vstala a uklidila po něm, protože v tom bordelu se mi nechtělo existovat.
Karel se teď snaží, vypadá to, že si možná uvědomil, že starost o dítě nebude jen tak, a pokud ho chce, musí dokázat, že na to má. Ale já si říkám, jestli mu to vydrží. Já nechci skončit jako ulítaná matka, zatímco on se bude válet na gauči.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
