Facebook
Instagram
Každý člověk může mít někdy „špatné“ období, ve kterém se nedaří nic, co jsme si původně naplánovali, o co jsme usilovali, snažili se a na čem pracovali. Ani děti nejsou v tomto ohledu výjimkou, nejde tedy o nic „patologického“. Jak jim ale pomoci?
Zejména u dětí, které se dostávají do puberty se čas od času začnou objevovat pocity zmaru a křivdy a sebelítosti. A s takovou situací se setká téměř každý rodič.
Obvyklé spouštěče
U dětí je spouštěčem například to, že se nepohodne s kamarády ve škole, v partě, chybí mu sociální kontakt s vrstevníky. Někdo z jeho okolí si z něj utahuje, mnohdy nesmyslně, ale děti si bohužel tyto věci berou dost osobně, možná nejsou doma příliš chválené, i když se učí, ve škole se jim příliš nedaří a také mohou mít problémy s první láskou. Pravdou je, že důvodů může být spousta. My jako rodiče bychom měli vždy na tyto problémy pohlížet s respektem, i když nám přijdou malicherné, tak naše dítě je v „jisté“ vývojové fázi a učí se, jak se s danou věcí vypořádat.
Nešťastné výroky
Z pozice rodiče můžeme u dětí dost výrazně tyto stavy „zmaru“ ovlivnit, a to vlastním příkladem. Mnohdy si rodiče nepřipouštějí, ani neuvědomují „sílu“ vět, které vůči svým dětem používají:
- My rodiče chudáci, jsme se tak snažili, abys mohl studovat, a ty se nám tak odvděčuješ.
- Já tady na všechno vydělávám, jsem chudák, a ty se neumíš postarat ani o to, abys měl úkoly v pořádku.
- Tak jak to, že tvůj brácha to umí a ty stále ne.
- Tvoje sestra to v tvých letech už dávno uměla.
Umění se omluvit
Někdy rodičům něco prostě „ujede“, jsme jen lidé, ale je fajn uvědomit si to, že možná některý náš výrok nebyl úplně fér. Každý z nás je jiný, a proto třeba i každé z našich dětí je jiné. Jestliže sestra uměla v daném věku „toto“, tak dost pravděpodobně neuměla a nerozuměla „tamtomu“. Pokud se tedy z pozice rodiče nezachováme hezky, určitě je dobré přijít, omluvit se a dítěti vysvětlit, proč jsme tak zareagovali. Například jsme mohli být unavení a naštvaní z různých důvodů a vybouchli jsme v nevhodnou chvíli. Je potřeba dítě ujistit dítě o tom, že ho milujeme a jsme rádi, že ho máme.
Ideální pomoc
Pokud má vaše dítě zrovna pocity marnosti, křivdy, sebelítosti… Nechte ho vymluvit, naslouchejte, nekritizujte, jen buďte posluchačem, následně je zkuste pomocí otázek „přinutit“, aby si řešení našlo samo a hlavně, aby se naučilo věci zvládat. Například, dítě vypráví o tom, jak se vůči němu kamarád zachoval ošklivě a že je to bolí. To je naprosto logický důvod, který by zamrzel každého z nás dospělých také. Zkuste se dítěte zeptat, zda má pocit, že udělalo něco, co nebylo z jeho strany správné, co mohlo tuto reakci kamaráda vyprovokovat, zda ho napadá, jak by to šlo napravit, co může udělat proto, aby se situace zlepšila.
Pokud bude mít „špatné svědomí“, přizná se a přijde na to, jak věc napravit a omluvit se. Jestli nic špatného neprovedlo, tak otázkami dítě „navedete“ na rovinu, zda to může nějak ovlivnit, zda je takové chování kamarádské a jestli by on/ona se takto chovali ke svému kamarádovi. A rovněž je dobré dítěti pomoci si uvědomit, zda jsou i jiní kamarádi, případně, kde hledat nové...
V případě, že by se situace dostala do bodu, kdy si nebudete jistí tím, že je to ok, tak se neváhejte ozvat, ať už mně nebo nebo obvodnímu lékaři, školnímu psychologovi… zkrátka neváhejte požádat někoho o pomoc...
Sylvie Samsonová se dvanáct let specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.
Se Sylvií připravujeme poradnu o tom, co vás trápí. Veškeré dotazy i starosti pište na redakce@lifee.cz
