Facebook
Instagram
Je všeobecně známo, že mít domácího mazlíčka prospívá nejen dospělým, ale i dětem. Marika se pokusila skrze zvířata ve svých potomcích probudit lásku k němým tvářím a odpovědnost, ale její pokusy skončily neslavně.
Vyrůstala jsem se zvířaty. Bydleli jsme na venkově, sice jsme neměli farmu nebo hospodářství, ale měli jsme slepice a králíky, jednu dobu i kozu a psů a koček kolem nás bylo nepočítaně. Vždycky jsem se o ně starala, milovala jsem zvířata a lásku k nim se snažím vštípit i svým dětem.
Chtěli jsme děti naučit zodpovědnosti
Naše čtyřčlenná rodina žije ve čtyřpokojovém bytě na sídlišti, ale protože si život bez zvířat nedokážu představit, máme doma úplný zvěřinec - kočku, psa a cokoli dalšího, co kdo zrovna přinese domů.
Donedávna jsem se o všechny naše čtyřnohé mazlíky starala já, protože děti byly moc malé, ale postupně dorůstají a já bych ráda, aby se prostřednictvím mazlíčků naučily zodpovědnosti. Samozřejmě nepošlu šestiletého syna samotného se psem na procházku, ale dala jsem mu za úkol starat se o krmení. Postupně se nicméně ukazuje, že moje dobré úmysly se míjejí účinkem.
Rybičky pochcípaly, pes trpěl hlady
Devítiletá dcera Amanda si dlouho přála rybičky. Přemlouvala mě, dokonce i řekla, že vezme peníze z Vánoc od babiček a přidá nám na akvárko. Tak jsem Amandě pořídili několik rybiček. Zpočátku se o ně nadšeně starala a s manželem akvárko čistili, ale po několika týdnech jsem si všimla, že je téměř prázdné. „Jé, já zapomněla nakrmit rybičky,“ řekla mi dcera, když jsem se jí na to ptala. Pošly skoro všechny.
Syn Cecil měl na starosti krmení psa. Samozřejmě jsem nečekala, že v šesti letech si na to sám vzpomene. Takže jsem mu to vždy připomněla, přišel si pro granule a dál jsem to neřešila. Po nějaké době jsem si všimla, že náš pes hubne. Začala jsem ho kontrolovat a zjistila jsem, že Cecil granule schovává a nechává psa o hladu. Se psem jsme museli k veterináři, který nám samozřejmě vynadal, a dokonce nás chtěl udat za týrání zvířete.
Náš poslední pokus byl křeček, kterého jsme dětem dali, protože si přály zvíře, se kterým si budou moct hrát, a já chtěla něco nenáročného. Křeček několik týdnů prospíval, pak se záhadně ztratil. Oba jsme vyslýchali, až to Cecil prozradil: „Je schovaný v krabici u mě ve skříni.“ Dal mu do klece nějaké sušenky, které křečka otrávily, Cecil se nám to bál říct, a tak jeho tělo schoval.
Doufám, že nás nikdo neudá, že máme doma malé tyrany
Upřímně se bojím, co ti dva ještě vymyslí. Svoji kočku mám velmi ráda a úzkostlivě sleduji, když se kolem ní potloukají, tahají ji a mazlí se s ní. Děsím se, že jí zlomí páteř nebo jí nějak ublíží, ale nemůžu si pomoct a doufám, že se v nich tahle zodpovědnost probere.
Do té doby jsme se s manželem dohodli, že nebudeme pořizovat žádné další domácí mazlíčky a budeme doufat, že ty přeživší nám zůstanou i nadále a že nás nikdo neudá, že máme doma dva malé tyrany.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
