
Měla to být obyčejná pánská jízda, skončilo to finanční katastrofou. Marek během divoké noci v klubu rozházel úspory na novou kuchyň i splátku hypotéky. Ráno ho čekala ta nejdražší kocovina v životě.
Vůbec netuším, co mě to tehdy napadlo. Možná jsem si jen potřeboval dokázat, že na to ještě mám, že ještě nejsem starý. Kolegové z práce mě vytáhli na rozlučku se svobodou s tím, že si dáme jen pár piv a bude pohoda, ale ráno jsem se probudil s šílenou bolestí hlavy a prázdným účtem. Během jedné noci jsem si způsobil osobní finanční katastrofu, kterou budu rozdýchávat ještě hodně dlouho.
Cítil jsem se jako král
Měla to být jen rychlá akce v jedné z hospůdek v centru města. Když pro mě Jakub přijel, ujistil mě, že se neplánuje nic velkého. „Dáme pivo, zahrajeme si bowling a jdeme domů,“ sliboval mi tehdy.
Jenže atmosféra v partě byla uvolněná, vyprávěly se historky o starých dobrých časech a tak jsem rychle zapomněl na své předsevzetí neopít se moc. Po dvou hodinách jsem už ani netušil, co všechno piju, a svět začal vypadat mnohem veseleji a jednodušeji.
Noc se rozjela a drinky už nikdo nepočítal, protože prý rozlučka bez pořádného mejdanu není žádná rozlučka. Jakub pak přišel s nápadem jet do jednoho „exkluzivního“ klubu na druhém konci města. Tam nás uvítaly spoře oděné tanečnice a VIP box, kde se alkohol rozléval bez omezení.
Cítil jsem se hrozně důležitě, jako král večírku, kterému patří svět. Vůbec jsem v tu chvíli nevnímal, jak mi z účtu mizí peníze, které měly sloužit k úplně jiným účelům.
Drahá rozlučka se svobodou
Z té noci mi v hlavě zůstaly jen střípky – neustále pípající terminál a já, jak jako automat vyťukávám PIN. Jakub na mě křičel, že jsem „král“, zatímco já platil za lahve vodky, které v tom podniku stály víc než dám za měsíc za potraviny.
Jedna z dívek mi šeptala do ucha něco o speciálních službách za symbolický příplatek a v tom opojení mi každá částka připadala zanedbatelná. Podepisoval jsem účtenky, aniž bych na ně viděl, a na čerstvý vzduch jsem se vypotácel až nad ránem.
Když jsem se odpoledne probral u Jakuba na gauči, pohled do bankovní aplikace mi dal zabrat. Na účtu svítily transakce jako 7 500, 4 000 a dokonce jedna platba přesahující 11 500 korun. Moje úspory na novou kuchyň byly prakticky pryč.
Cítil jsem se jako naprostý idiot, když jsem si prohlížel fotky v mobilu, na kterých se přihlouple culím s neznámými ženami, zatímco v pondělí mě čekala splátka hypotéky, na kterou mi najednou nezbylo.
Peníze už mi nikdo nevrátí
Trvalo mi několik dní, než jsem byl schopen normálně fungovat. Došlo mi, že ta noc byla jen vyvrcholením mé hloupé snahy kupovat si pozornost a uznání druhých. Peníze z klubu už mi nikdo nevrátí a zbylo mi jen hořké ponaučení, že lidská blbost vyjde setsakramentsky draho.
„Možná jsme to trochu přehnali,“ prohodil Jakub o týden později, když viděl můj zničený výraz. Od té noci u sebe nosím raději jen hotovost, kartu nechávám doma. A podobným akcím se vyhýbám obloukem.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




