Marie (60): Už mě nebaví provozovat mamahotel. Synovi bude třicet a bojím se, že od nás nikdy neodejde

Můj syn už brzy oslaví třicáté narozeniny. Je to hodný a šikovný chlap, ale bohužel také dost nesamostatný. Stále žije s námi pod jednou střechou a nevypadá to, že bych chtěl na tom něco změnit. Je mu u nás velmi dobře, nic mu neschází a vlastně nemá skoro žádné povinnosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (45): Manželovi bude padesát a je to pořád mamánek. Leze mi to na nervy

Jeho nezávislost je v nedohlednu

Filip občas nakoupí nebo pomůže manželovi na zahradě, ale jinak se do ničeho moc nehrne. Proč taky. Má od nás plný full servis, který spolehlivě funguje. Má navařeno, vypráno i vyžehleno. Jen do toho jeho chaosu v jeho pokoji nezasahuju. Na to už nemám sílu.

„Mami, co bude dnes k večeři?“ ptá se mě každý večer, jako by mu bylo deset. A já poslední dobou cítím, jak ve mně narůstá frustrace. Vím, že jsem mu to hodně usnadnila. Vždycky jsem se starala, aby měl klid, pohodu, dobré jídlo a chodil slušně oblečený. Jsem prostě taková, ráda se o ostatní pečuju. A někdy to možná přeháním. Ale dlouho jsme si myslela, že na tom není nic špatného, natož, že by to někomu mohlo ublížit. Ale dochází mi, že to byla velká chyba.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (38): Ženou jeho života nejsem já, ale jeho dokonalá maminka. Okolí nechápe, jak to můžu vydržet

Přítelkyně s ním vydržela jen pár měsíců

Před rokem měl Filip jeden vážný vztah a vypadalo to velmi nadějně. Dokonce se ke své nové přítelkyni nastěhoval a my se s manželem radovali. Ale po třech měsících jsme ho zas měli zpátky doma. Prý jim to neklapalo. Když jsem pak Zuzku náhodou potkala ve městě, dozvěděla jsem se, kde byl hlavní problém. „Víte, Filip je hodný, ale do života nepoužitelný. Připadalo mi, že mám doma přerostlé dítě a ne partnera,” přiznala se mi narovinu. Nejdřív se mě to velmi dotklo. Co si to ta holka vůbec dovoluje? Ale pak mi došlo, že má asi pravdu a že se jí vlastně nedivím.

K tomu všemu mi i manžel dává za vinu, že jsem něco takového dopustila. „Vidíš, jak sis ho rozmazlila?“ řekl mi nedávno po jedné z našich hádek. „Kdybys ho nechala, aby se víc staral o sebe, už dávno by měl vlastní byt. A my se mohli těšit z vnoučat.“ Tahle slova mě zabolela. Ano, možná má pravdu, ale jeho výčitky nijak nepomáhají vyřešit náš problém.

Zkoušela jsem s Filipem mluvit. „Filipe, už ses byl podívat na nějaký ten pronájem, co jsem ti posílala?“ zeptala jsem se ho. On se jen zasmál. „Ale mami, proč bych odcházel, když je mi tady dobře? A platit takové nehorázné peníze? To se mě chceš vážně tak moc zbavit?“ odpověděl tak, abych se cítila, co nejvíce provinile.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (31): S mamánkem jsem vyfasovala i příšernou tchyni. Chtěla řídit úplně všechno

Bojím se, že nikdy neodejde

Samozřejmě nechci své dítě vyhánět násilím z domu, ale zároveň vím, že to pro něj není vůbec dobré. Jsem uvězněná mezi vlastními pocity viny a strachem, že Filip nikdy neodejde. Možná ho budeme doma už napořád. Nebo nám ho zas nějaká vrátí se slovy, že jsme ho špatně vychovali. Každý den přemýšlím, jak ho motivovat a přesvědčit, aby si už konečně budoval vlastní život. Jenže, jak se má osamostatnit, když ani nevidí, že by to mělo být jeho cílem?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Oldřich (62): Manželka vychovávala ze syna mamánka. Musel jsem jeho život vzít do svých rukou