Martina (67): Zeť v jednom kuse křičí na vnoučata. Nejhorší je, že dceři je to jedno

Bohužel bydlím příliš blízko rodiny své dcery. Aby Katka s manželem Liborem ušetřili za koupi pozemku, postavili si dům na mojí velké zahradě.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (67): Zeť mě okrádá a tvrdí, že si vymýšlím. Bojím se to říct dceři, má teď jiné starosti

Dcera k manželovi vždycky vzhlížela

Myslela jsem si, že díky tomu to k sobě budeme mít blízko, ale zároveň dostatečně daleko, aby měl každý své soukromí. Jenže to by nesměl být Libor tak uřvaný. Když dcera začala s Liborem chodit, byla jsem ráda. Hodili se k sobě. Katka byla energická a Libor muž činu. Nic nebyl problém. Vše zařídil, bylo ho všude plno a ničeho se nezalekl. Vnímala jsem, že je vůdčí osobnost a má dcera k němu vzhlížela.

To jsem považovala za důležité. Aby Katka měla po boku muže, o kterého se může opřít, který ustojí její povahu a bude stačit jejímu tempu. Moje dcera totiž neuměla odpočívat. Při práci studovala druhou vysokou školu a o víkendu chodila vypomáhat do psího útulku. Také Libor byl blázen. Měl dvě zaměstnání a stíhal i své záliby. Přes vysoké zaneprázdnění si ti dva sedli a dokázali se sladit.

Mohlo by Vás zajímat:

Lada (42): Po dceřině smrti vychovávám se zetěm své vnučky. Musím je opustit, protože se stalo něco nepřístojného

Zeť na děti v jenom kuse ječí

Katka s Liborem nezpomalili tempo, dokázali postavit dům na konci mojí zahrady a krátce po sobě se jim narodily dvě děti. Od toho dne se začal bortit můj klidný svět. Katka se k dětem chovala podle vzorce, který znala z dětství. Když děti zlobily, snažila se odvést jejich pozornost a zaměstnat je. Když udělaly nějaký průšvih, trpělivě jim vše vysvětlovala. Byla jsem za to ráda a přiznám se, že mě to pohladilo po duši. Evidentně jsem jako matka obstála.

Jenže Libor mě jako otec zklamal. Neuměl s dětmi komunikovat jinak než křikem. Kdejaká drobnost ho vytočila natolik, že dětem dal na zadek nebo je plácnul přes ruku. Neuměl se vžít do jejich věku, kdy je pro ně vše nové a mají nezralou nervovou soustavu. Libor nechápal, že dětský pláč je prostředek komunikace. Nám, dospělým, dává dítě signál, že něco potřebuje – pohladit, ukonejšit nebo dodat pocit bezpečí. Libora dětský pláč a křik iritoval, a tak už několik let poslouchám Liborům křik.

Mohlo by Vás zajímat:

Miluše (60): Zeť mi dluží peníze a nemá se k jejich vrácení. Nevím, co dělat, aby se dcera nenaštvala

Děti se před křikem ukrývají u mě

„Babičko, můžeme k tobě? U tebe je ticho,“ přišla ke mně vnoučata s prosbou o víkendový azyl. Vnímám, že čím jsou starší, tím víc mají ukřičeného otce na háku. Starší vnuk má deset, mladší vnučka devět let. Dřív byly děti ze svého otce nešťastné, teď ho začaly ignorovat. Nikdy od něj nepoznaly vlídné slovo. Libor má pocit, že děti musejí poslouchat. Když si vnoučata postaví hlavu, je Libor schopen i tělesných trestů a slyším, že používá vulgarismy.

Mnohokrát jsem s dcerou Liborovo chování řešila. Katku to ale netrápí. „Mami, to je Liborova vizitka. Třeba jednou zjistí, že jako rodič selhal. Ale já to řešit nebudu. Sama za sebe jedu jinou výchovu a moje děti vědí, že jsem jejich bezpečný přístav. Ale hádat se s manželem kvůli jeho vztahu k dětem nebudu,“ ohradila se dcera. Byla jsem dokonce i za Liborem, který na mě vyštěkl, že je to jeho věc a co se starám. Rezignovala jsem. Každý den poslouchám křik z domu na konci zahrady a modlím se, aby z mých vnoučat nevyrostli labilní jedinci.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kája (34): Tchyně se k nám chodila najíst, ale vnoučatům odepřela zmrzlinu. Dala jsem jí lekci, na kterou nezapomene