Miriam (38): Jsem zamilovaná do muže, který přichází a odchází, jak se mu zlíbí. Neskutečně mě to deptá, ale nedokážu to ukončit

Potkala jsem ho ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už mě nic nerozhodí. Je mi pomalu čtyřicet, mám už téměř dospělého syna, který je na stáži v zahraničí a žádné iluze, natožpak sny. Předpokládala jsem, že jsme dva rozumní, dospělí lidé, ale Patrik se ke mně chová jako bych byla nezkušená holka, která mu všechno odpustí.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (36): Do svého muže jsem se zamilovala až po svatbě. Byl to totiž původně sňatek z rozumu

Jednoho dne prostě zmizel

Setkali jsme se na narozeninách mojí kamarádky Ivany, která si potrpí na velké oslavy. Bylo to prosté – lidé, kteří se neznali, se jednoduše představili. „Jmenuju se Patrik,“ řekl a podal mi ruku. Jeho stisk byl pevný, pohled přímý. Líbil se mi, byl jiný než ti před ním. Nebo jsem si to aspoň chtěla myslet. „Odkud ho znáš?“ optala jsem se Ivany. Bylo mi divné, že jsem se s ním ještě nikdy dříve u ní nesetkala. Zamyslela se: „Neznám ho, asi ho někdo přivedl.“ A tím její informace skončila. Tedy, musím doplnit, ani později jsem nezjistila, odkud se vlastně vzal.

To mi imponovalo, ne nadarmo se říká, že nás, ženy, přitahuje tajemno. Dostal mě tam, kde mě chtěl mít. Budu stručná: Prožili jsme spolu pár týdnů, smáli se, milovali, plánovali výlety, které se nikdy neuskutečnily. Nevadilo mi to, stačilo mi, že jsem s ním. Kde jinde, než u mě doma. Nikdy mě nevzal tam, kde žil on. Nikdy mi neřekl, kde pracuje. A pak jednoho rána prostě zmizel. Bez vysvětlení. Zmizel a byl pryč. A jeho mobil byl vypnutý.

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (38): Učitel italštiny mě oblbnul sladkými slovy a zmizel s mými penězi

Potřeboval být prý sám

Snažila jsem se na něj zapomenout. Bylo to těžké, ale učila jsem se zase dýchat. A pak se vrátil. Stál u mých dveří, usmíval se, jako by se nic nestalo. „Chyběla jsi mi,“ řekl a já byla ztracená. Sice jsem si říkala: „Nebuď hloupá, dej si pozor, ať mu zase nenaletíš,“ ale přesto jsem mu dovolila polibek. „Kam jsi zmizel?“ odvážila jsem se zeptat. Když už jsme leželi vedle sebe udýchaní po milování. „Potřeboval jsem být sám,“ odpověděl. Víc neřekl. A já se radši neptala.

Tušila jsem, jak to skončí. Přesto jsem mu věřila. Nechala jsem se ukolébat jeho přítomností, jeho slovy, naším milováním. Ale rozhodně mě nenapadlo, že bude pryč už příští ráno. Nebrečela jsem, snažila jsem se ovládnout a jen si tiše řekla sama sobě, jako by to říkal on, můj Kristián: „Zavřete oči, odcházím…“ Jenže Patrik se zase vrátil…

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (34): Pět let jsem žila vzpomínkou na noc s mužem, který ráno odešel a už se nevrátil. Osud mi dopřál překvapení

Hrajeme spolu nekonečnou hru

Na tomhle místě musím říct, že po jeho prvním útěku jsem brečela jak želva a utíkala se svěřit Ivaně. Šlo nejen o to, že beze slova zmizel, ale tím, že měl vypnutý mobil, mě doháněl k tomu, abych po něm začala pátrat. Ivana mi to vymluvila. „Nedělej to, buď tě chce nebo nechce, a pokud nechce, k ničemu ho nedonutíš!“ Přesvědčila mě, že ho mám brát jako milou epizodku, že jsem si užila a že nejlepší bude, když na něho zapomenu. Ano, to jsem chtěla, jenže pak se zjevil, aby mi zase popletl hlavu – a, jak už jsem zmínila, ráno byl pryč.

A to se stále opakuje. Někdy je se mnou jen přes noc, někdy se příští večer vrátí a pak i ten další a jsme spolu pár dní, někdy mě vezme i na večeři, a dokonce opět plánuje společné akce. Dostala jsem se do situace, že jsem jeho hru přijala, přestože mi to nevyhovuje. A pak, když zmizí, čekám zas a znova, že se vrátí – a v koutku duše věřím, že jednoho dne zůstane. „Ty mě ničíš,“ dovolila jsem si utrousit asi po roce našeho podivného vztahu, když jsem ho znovu pouštěla jednoho večera k sobě do bytu. „A přesto mě necháš,“ pousmál se a chytil mě do náruče.

Měl pravdu. Vždycky ho nechám. Přijmu k sobě a – do sebe. A on vždycky odejde. Hrajeme spolu nekonečnou hru, ve které nechci přestat. Když se ráno probudím a Patrik je zase pryč, říkám si: „Je to naposledy! Skončím s ním. Nenechám se dál trápit.,“ ale dobře vím, že ho zase přijmu. A s otevřenou náručí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (35): To se nemělo stát. Zamilovala jsem se do lektora a vím, že nedokážu zůstat s manželem