Miriam (40): Třídní sraz po pětadvaceti letech měl být o mém velkém návratu. Nakonec jsem objevila něco, co jsem vůbec neplánovala

Už dávno nejsem třídní otloukánek s nadváhou. Přesto se mi na sraz s bývalými spolužáky moc nechtělo. Byla jsem jen zvědavá a nakonec jsem skončila na pivu s někým, koho jsem tam nejméně čekala.

Pavel (38): Učitelka mi roky tvrdila, že nic nedokážu. Na třídním srazu jsem jí řekl pravdu do očí a ona ztratila řeč

Třídní sraz jako výzva roku

Celé léto jsem na sobě makala hlavně proto, že mě čekal třídní sraz po pětadvaceti letech. Byla jsem z něho nervózní, ani nevím proč. Nikoho jsem od té doby neviděla, ale pořád jsem měla ty roky na střední škole na mysli. Nebyla to moje šťastná léta. Měla jsem tehdy nadváhu, nízké sebevědomí a prakticky žádné kamarády. Mládí jsem si moc neužívala.

Možná proto jsem chtěla na sraz vyrazit. Ukázat ostatním, že ze mě nevyrostla žádná chudinka. Dokázat jim, jak se pletli a že znám svou cenu. Někteří spolužáci mě šikanovali a ty jsem chtěla vidět nejvíc. Podívat se jim do tváře a jen tím pohledem jim naznačit, co si o nich myslím. Ujistit se, že jsou to naprostí loseři.

„Kašli na sraz a pojď radši s námi ven,“ přemlouvala mě kamarádka. Ale já už byla rozhodnutá, že vyrazím. Vnitřně jsem si nebyla jistá, jestli je to ten nejlepší nápad. Měla jsem takové vnitřní pnutí, nechuť ty lidi vidět. Zkrátka jsem tam chtěla jet a rozhodnout se až na místě, jestli vejdu dovnitř. Nebyla jsem jediná, kdo měl takový nápad.

Petr (50): Třídní sraz byl šok. Místo úspěšných žen jsem potkal unavené báby bez cílů

Známý ze zadní lavice

Na rohu před restaurací jsem doslova narazila na muže, který se s rukama v kapsách procházel kolem. Lekla jsem se, že to je nějaký pobuda, ale vypadal slušně. „Pardon, neviděla jsem vás v té tmě,“ hlesla jsem a on na mě zíral docela dlouho a beze slova. Pak mi došlo, že ho znám. Poznala jsem ty oči. Jinak vypadal hodně jinak.

Býval to bledý hubeňour, co občas koktal a seděl v zadní lavici. Taky ho neměli spolužáci v lásce a odnášel svoji jinakost. Vlastně mnohem víc než já a ani bych ho na srazu nečekala. Párkrát jsme spolu skončili ve dvojici, zbyli jsme na sebe při nějakých úkolech během hodiny. Anebo v autobuse cestou na školní výlet. Nebyli jsme zrovna kamarádi v pravém slova smyslu. Ale cítili jsme se vedle sebe v bezpečí. Stáli jsme při sobě a byli jsme na sebe hodní.

„To není možný, jsi to ty? Vypadáš skvěle!“ plácla jsem Pavla přes velká ramena. Očividně na sobě zapracoval a vyzrál v sympatického chlapa. Usmíval se na mě od ucha k uchu. Vzpomněla jsem si, že jsme se po maturitě rozloučili trochu rozpačitě. Ale s vědomím, že jsme to spolu všechno překonali.

Petra (35): Na třídní sraz jsem šla s odporem. Ze spolužáka, kterého jsem nesnášela, se ale vyklubal zajímavý muž

Společný sraz ve dvou

Chvíli jsme si tam povídali a pak se rozhodli zajít někam na pivo ve dvou a zavzpomínat. Oba jsme měli společnou minulost i nedávné rozvody. Bylo o čem mluvit a hlavně jsme se shodli na jedné zásadní věci. Ani jednomu se nám nechtělo vidět bývalé hloupé spolužáky.

Tohle se mělo stát, měli jsme se potkat. Proto mě šestý smysl nakonec dovedl až na místo, kde jsem ve tmě narazila na Pavla. Potkala jsem svého nového partnera a je mi s ním skvěle. Na školu vzpomínáme jen v dobrém a těšíme se na společnou budoucnost.

Magda (38): Třídní sraz po dvaceti letech mi zlomil vaz. Moje drahé šaty byly k smíchu vedle obyčejného štěstí mé tehdejší sokyně

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].