
Miroslav je podnikatel. Má malou firmu na truhlářské práce. Zajímá se o vše a zároveň o nic. Když dá přednost kamarádům před rodinou, tak se chce odreagovat a dobře si pokecat s kamarády. Jenže od té doby, co se jeho kamarád dal na politiku, změnila se setkání na nepříjemné školení.
„Já tam snad dneska ani nepůjdu,“ odpověděl jsem manželce, když se mě ptala, zda večer půjdu s kamarády na pivo. Nikdy jsem si nemyslel, že mi bude doma líp s manželkou než s kamarády.
Dlouhodobé manželství není pro každého
S manželkou jsme spolu začali chodit na střední škole. Moje manželka je zlatá holka. Jen kdyby to nebyla hysterka. Věkem se její špatná vlastnost lepší, ale zažil jsem si svoje. Žijeme v hezkém novém domě, máme dvě děti a umím vydělat peníze. Samozřejmě, že jestli se chceme mít dobře, znamená to, že jsem do rána do večera v práci.
Manželka nepracuje a vzhledem k tomu, že máme děti téměř dospělé, tak má pohodu. Stará se o sebe, courá po obchodech a kavárnách s kamarádkami. Nevadí mi to. Když je ona spokojená, jsem spokojený i já. Uvědomuji si, že dlouhodobé manželství není pro každého. Chce to odvahu, chce to trpělivost a umět udělat kompromis. Já jsem pochopil, že musím manželku udržovat v dobrém rozmaru a ona pochopila, že peníze, které ona utrácí, nerostou na stromě. A je nám spolu dobře.
Umět vedle sebe být, to je nejnáročnější úkol
Dostali jsme se přes veškeré hádky a krize do stavu, kdy vedle sebe umíme žít. A dokonce jsme spolu rádi. Ale to neznamená, že nemám kamarády a nechodím s nimi pravidelně na pivo. Je důležité, aby si dva, co spolu žijí, od sebe i odpočinuli. Jenže od té doby, co se můj kamarád dal na politiku, tak ze setkání u piva nemám radost.
Chci si pokecat. Chci se s kamarády zasmát. Trochu zanadávat na ženský. Probrat kšefty a zaměstnání. Ale to poslední, co bych chtěl poslouchat, je předvolební program jedné strany, za kterou se rozhodl kamarád kandidovat. Nedá se to vydržet. Kamarád je urputný. Neustále žvaní o nereálných změnách. Je svou novou životní náplní úplně posedlý.
Lepší už to asi nebude
A tak mi každé setkání s kamarády pije krev. Čím dál tím míň se na to těším. Bohužel ostatní přijali kamarádovu hru a nechali se do debat o naší politické scéně zatáhnout. A vedou dlouhé hovory. V mých očích o ničem. Dokonce jsem dnes začal uvažovat, že na setkání nepůjdu. Po dvaceti letech mám pocit, že stačilo.
Nikdy jsem si nemyslel, že mi bude doma líp s manželkou než s kamarády. Sedneme si buď venku na terase nebo doma u televize, otevřeme si pivo a kecáme. O životě, o tom co jsme zažili nebo co bychom chtěli v budoucnu. Dokonce jsem souhlasil s tím, že začneme chodit na kurzy tance. To jsem to dopracoval. Radši půjdu tancovat než se bavit o politice. Ale jo, prostě to je život. Vývoj. Možná i únava. Ale zase... manželka je spokojená a o to jde.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




