Facebook
Instagram
Mojmír se nemůže dívat na to, jak rodiče protežují jeho sestru. Ta sice cestuje po světě, ale je odkázaná na jejich pomoc. Mojmírova snaha vyvolat v rodičích hrdost přichází vniveč, i když pracuje do „roztrhání“.
Moje rodiče mi nikdy neřekli, že jsou na mě pyšní. Ať se snažím sebevíc, mé úspěchy jsou pro ně samozřejmostí. Sestra Dita (30) se momentálně nachází v Jižní Americe a oni nemluví o ničem jiném. Za jejich peníze bych uměl také cestovat a hrát si na fotografa.
Kolem sestry vždycky všichni skákali
Byl jsem vždycky premiant. Nosil domů nejlepší známky, zlaté medaile za sportovní výkony a snažil se být dobrým člověkem. Moje mladší sestra Dita měla odmala smysl pro melodrama a všichni kolem ní skákali. Chtěla jít asi na pět uměleckých škol, nikam se nedostala. Chvíli byla rádoby herečkou, pak malířkou i spisovatelkou a naposledy fotografkou.
Když začala cestovat na vlastní pěst, rodiče se o ni neskutečně báli. V té době jsem úspěšně dokončil druhou vysokou a začal podnikat. Moje úspěchy však šly stranou, Dita potřebovala neustálou pozornost rodiny a její finanční pomoc. Pomáhala stavět školu v Africe nebo učila v Indii děti angličtinu. Co jsem si doma vyslechl o tom, jak je sestra úžasná.
Každá návštěva chtěla vidět nejnovější fotky z cest naší Ditušky, nikoho nezajímala moje firma. Byl jsem z toho už unavený – nechtěl jsem si to přiznat, ale na uznání rodičů mi prostě záleželo. Přítelkyně mi potvrdila, že takové jednání není v pořádku. Pak mě rodiče požádali, abych Ditu dotoval také.
Rodiče chtějí, abych sestru sponzoroval také
Dita zkoušela otevřít vlastní agenturu pro turisty, ale dala se dohromady s nějakým pochybným individuem, takže přišla o peníze. Otec mě požádal, abych sestru zachránil. Míněno tak, že jí pošlu peníze, jako to dosud dělali rodiče. To jsem odmítl a rodina se proti mně obrátila. Nenechal jsem si to líbit.
„Tvrdě jsem dřel a moje firma má ještě před sebou velký kus cesty. Nebudu sponzorovat ségru, která se fláká po světě a nechá se ve třiceti vydržovat rodinou,“ oznámil jsem. „Tvoje sestra poznává svět a pomáhá potřebným. Ty si pracuješ na vlastním písečku, hrabeš si peníze, tomu říkáš tvrdá práce?“ šokovala mě máma. Úplně jsem zkoprněl, její pohled na věc mě odzbrojil.
Moje stavební firma možná nepomáhá chudým dětem po celém světě, ale chystám se oženit a založit rodinu. Je něco špatného na tom, že myslím na vlastní budoucnost? Pochopil jsem, že uznání rodičů nikdy nedostanu. „Mrzí mě, jak to vidíš. Dita je dospělá, ať si poradí. Já mám svůj život a jsem na sebe pyšnej. Dita sotva odmaturovala, a až se jednou vrátí, budete ji mít na krku se všema těma jejíma fotkama, co ji rozhodně neuživí,“ vytkl jsem rodičům. Od té doby spolu nemluvíme, jen jsem jim poslal svatební oznámení.
Ségra je těhotná a já chodím k psychologovi
Sestru jsem potkal na svatbě, přijela zdaleka. Krásně opálená a s těhotenským pupkem. Vzájemně jsme si pogratulovali, já tak trochu ironicky. Jsem zvědavý, kdo se o ni bude starat teď. Moje manželka se s Ditou spřátelila a od svatebního dne jsou v kontaktu.
Doslechl jsem se, že Dita cestuje sama s dítětem a nemá to jednoduché. Snaží se uplatnit skrze svůj cestopisný blog, táta už je v důchodu a já jen doufám, že veškeré úspory nepadnou na jeho povedenou dcerušku. Začal jsem chodit k psychologovi, abych si srovnal myšlenky. Nechci se věčně utápět v sebelítosti nebo v sobě krmit nenávist k sestře. Od rodičů už ale nic nečekám. Třeba pochopí víc, až přijde další vnouče, tentokrát ode mě. To je totiž už na cestě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
