Kristýna Janáčková o roli v Ordinaci: Nebyla jsem u diváků oblíbená a ani se nedivím, spadlo mi dítě z přebalováku

Kristýna Janáčková v přijala pozvání do pořadu Na kafeečkoS Miluší Bittnerovou si povídali o herectví i soukromém životěKristýna s kolegyní Miluší Bittnerovou v roce 2010, kdy se poznali při natáčení seriálu Oridnaci v růžové zahradě 2Kristýna září po boku svého partnera Michala Škrabáka+ 8 fotek+ 9 fotek
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Kristýna Janáčková chtěla být už od dětství herečkou. Na DAMU se nedostala, ale přesto šla za svým snem. Nejdříve zaujala rolí studentky Kláry v televizním seriálu Ďáblova lest. Poté se proslavila v populárním seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, kde si zahrála zdravotní sestru Kristýnu Tichou. V pořadu Na kafeečko se rozpovídala o svém životě, partnerovi a osudové cestě.

Michaela Šimeček
Michaela Šimeček 8. prosince 2021

Kristýna Janáčková (40) je česká herečka, která se proslavila především rolí rozmazlené sestřičky Kristýny Tiché v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Kristýna je nyní dvojnásobná maminka. Spolu s partnerem Michalem Škrabákem pečují o syny Luise Frederika a Elliota Olivera a si užívají rodinnou pohodu.

Kristýna Janáčková přijala pozvání herečky Miluše Bittnerové do pořadu Na kafeečko, kde se rozpovídala o své kariéře, partnerovi i neobvyklém putování.

Transgender modelka Peťa Nitka o mamince: Měla pravdu ve všem, co se týká chlapů
Mohlo by Vás zajímat:

Transgender modelka Peťa Nitka o mamince: Měla pravdu ve všem, co se týká chlapů

Bittnerová: Známe se asi dvanáct let a hrozně mě teď překvapilo něco, co jsem nikdy tak nevnímala. Když o tobě média píšou, jsi švagrová Ani Geislerové. Člověče, to je taková zvláštní nálepka. Není závadná, Aňa je dobrá herečka. Takže tvůj brácha je její manžel?
Janáčková: Ano.

A vy jste hodně v kontaktu, nebo proč to o vás takhle neustále píšou?
Chtěla bych zkraje říct, že Aňa je úžasná švagrová, já bych neměnila. Ani za nic. Ale pravdou je, že tahle nálepka mi není úplně příjemná, protože jsem se vždycky snažila jít svou cestou. Nikdy jsem si nechtěla udělat jméno na základě švagrové. Nebo, že mám třeba slavného partnera. Jednu dobu jsem měla hodně slavného partnera, ale vždycky jsem se to snažila tutlat. Pak to samozřejmě někdo zjistil a hned se o nás začalo psát.

S Aňou jsme hodně často v kontaktu, protože jsme rodina, která hodně drží při sobě, takže i když se nevidíme, píšeme si a telefonujeme. Zároveň má Luis úžasné vztahy se všemi dětmi. Takže jsme hodně blízko sebe, a jsem za to hrozně ráda, protože si myslím, že rodina je základ všeho. Jsem ráda, že to takhle funguje. Pravdou ale je, že někdy novináře upozorňuju, že by se mi líbilo, kdybych v titulku byla jenom já. Aňa je úžasná, ale přeci jenom mám svou cestu a nechci pořád být „ta něčí“.

Rozumím, ale tak to víš… Švagrová Geislerové, česká Marilyn… každá musíme mít nějakou přezdívku.
To je pravda, ty jsi pořád Marilyn. Já asi nejsem nikomu podobná, tak jsem švagrová… Nebo mám po těch letech někdy pocit, že jsem ta z Ordinace.

Ale je to zvláštní, jaký fenomén je ta Ordinace, viď? Tak dlouho tam nejsme a přitom, nevím jak ty, ale já potkávám lidi, kteří neustále říkají: Teď se na vás koukám! Oni to neustále opakují.
Já mám to samé.

No a jaké to bylo, když jsi přišla do Ordinace? Ptám se, jako bych tam s tebou v té době nebyla. Jak jsi to prožívala?
Prosím tě, to je taková historie, že už si to vybavuju matně. Ze začátku jsem byla nervózní, protože to byla moje první velká role před kamerou. Předtím jsem byla v angažmá v Ostravě na Komorní scéně Aréna, kde jsem dala z vlastního rozhodnutí výpověď a šla jsem do Prahy, kde jsem neměla vůbec nic. Takže jsem začínala jako barmanka ve vinařství… Jak se říká tomu, kde se prodává víno?

Vinárna?
Vinárna, no tak vidíš, vinárna Bokovka. Já už na té mateřské ani nevím, co to je.

Já to chápu, to je to mléko na mozku. Chlapi tomu nerozumí, ale my ženský víme. V pořádku Kristýnko.
Ale my si na to rychle vzpomeneme, to chce jenom čas.

Obzvlášť vinárna, že tobě to nedošlo…
No právě, viď? Já, taková vinařka…

To je z toho, že jsi víno dlouho neměla.
Ty bláho… A potom jsem začala u Jirky Stracha točit třídílnou detektivku Ďáblova lest a taky jsem hostovala ve Studiu DVA. Na základě Ďáblovy lsti mě vybrali do Ordinace. To pro mě byla první velká role před kamerou, takže i taková moje škola. Ze začátku jsem byla nervózní, ale pak jsem tam byla šťastná. Ty si to taky pamatuješ. My jsme tam byli úžasná parta. Myslím si, že i scénář byl dobrý a užívali jsme si to. Ve finále mě i mrzelo, že jsem z ničeho nic skončila. Přicházely jiné věci, jiné projekty, ale já na to vzpomínám velmi hezky.

Zpěvačka Magda Malá o smrti sestry: Když na mě jde úzkost, snažím se ji v sobě neživit
Mohlo by Vás zajímat:

Zpěvačka Magda Malá o smrti sestry: Když na mě jde úzkost, snažím se ji v sobě neživit

Tenkrát měla Ordinace sledovanost kolem 2 milionů, což je neuvěřitelné, že jo? Když si na tu dobu vzpomenu, tak vím, že jsem potkávala lidi třeba v tramvaji, v metru a oni mi radili, co s tou, tou… A jak mě podvádí manžel a jak mě támhle to a jak mi támhle to…
No to bylo šílené.

Bylo, no jo, ale já jsem furt byla za tu dobrou.
Já byla na pěst. Byla jsem rozmazlený fracek, který pořád házel vinu na ostatní a furt jsem měla nějaký problém. Neustále jsem odcházela od partnera, pak jsem zase přicházela a usmiřovala se. Pak byla ještě kapka, že se mi narodilo dítě, které mi padalo z přebalováku. Utíkala jsem od něj, no prostě hrozný… Takže jsem u diváků nebyla moc oblíbená. Na druhou stranu se tyto role hrají dobře, protože máš co hrát.

Pamatuju si, že Pavel Batěk hrál docela zlouna, a nechtěli mu dát složenku na poště. To bylo hrozné. Co ty?
Byl to masakr. Teď nevím, kdo to říkal, ale jemu zase nechtěli prodat rohlíky, protože byl nepříjemný na Ivanku Jirešovou.

No jo, nemůžeš být nepříjemný na Ivanku.
Já si vybavuju, že když jsem se s někým dala do řeči, byli překvapení, že jsem jiná než v televizi. Že vlastně nejsem taková…

Kráva, no jen to řekni!
Kráva… Můžu to tady říct?

Ano.
Že jsem prostě kráva! Ale nejhorší byla jiná věc. V rámci akce Hýbejte se! jsem podporovala dětské domovy. Tam jsme se potkávaly taky, že jo? Děti sledovaly Ordinaci a pro mě bylo nejhorší, když zrovna běžely díly, kde jsem opustila svoje dítě. Za mnou chodily ty malinkaté děti a ptaly se mě, proč jsem opustila svoje dítě, a to bylo peklo. Vzala jsem si je stranou, povídala si tam s nimi a vysvětlovala, že to není doopravdy. Že to dítě má svojí maminku a svého tatínka, že my to jenom musíme hrát.

To jsem vůbec nevěděla. To muselo být těžké.
Byl to pro mě masakr.

Teď by to bylo ještě horší, když už děti máme, viď? Teď si uvědomuju, že v té době, kdy jsme byly obě v Ordinaci, tak jsme často točily s dětičkami z kojeneckého ústavu. Myslím, že teď se to už nedělá. A bylo to fajn, protože ony za to dostali i peníze, že jo? Takže jsme zároveň přispívaly na dobrou věc. Nicméně mi nepřišlo nějak strašlivé točit s těmi dětmi, ale teď vůbec nevím, jak bych tak uňuchňala to miminko. Hodně se to změní, viď?
Hele, já jenom slyším, že někdo dal do babyboxu miminko a mám sto chutí rozjet se tam a vzít si to miminko a postarat se o něj. Vždyť já ještě klidně můžu kojit to druhé.

Ale to by asi manžel nebyl moc rád, viď?
Myslím, že je teď spokojený.

Dvě děti…
To stačí.

Emotivní rozhovor s maminkou postiženého Adámka: Došlo k fatálnímu selhání lékařů, nikdo mu nedokázal pomoct
Mohlo by Vás zajímat:

Emotivní rozhovor s maminkou postiženého Adámka: Došlo k fatálnímu selhání lékařů, nikdo mu nedokázal pomoct

Co si tě pamatuju, tak jsi vždycky byla něžná, křehká, bezlepková. Dávala sis pozor i na to co jíš, co nejíš. Kde se to v tobě vzalo? Ta křehkost i ta bezlepkovost?
Vlastně ani nevím, jak působím. A kde se to vzalo… Snažím se být co nejpřirozenější, co nejvíc svá. Taky na sobě hodně pracuju. Takže ráda poslouchám, jak působím na lidi, protože to vlastně nevím. Pro někoho jsem křehká, jak jsi mě hezky označila, děkuju. Někdo mi zase dokáže říct, že jsem třeba falešná a že mám falešný úsměv. S tím jsem se taky setkala. A vůbec jsem to nechápala, protože vím, že to nikdy nebylo falešné, že se k lidem snažím být co nejupřímnější.

Ale pak si zase říkám, že když mi někdo píše takové útočné věci, tak svým způsobem má ten člověk nějaký problém, než abych si to brala nějak k srdci. Protože jsem to vždycky prožívala, vždycky jsem se to snažila nějak vysvětlovat. Ale to bylo, jako bych hrách o zem házela, takže jsem se na to vybodla. A rozhodla jsem se, že budu svá a buď mě někdo přijme, nebo mě nepřijme.

Ta bezlepková věc se stala před deseti nebo možná už před jedenácti lety, měla jsem takový problém v restauraci, že jsem se bála najíst. Protože mi hned napuchlo břicho, jako kdybych byla v pátém měsíci těhotenství. Už to došlo tak daleko, že mě polil studený pot a fakt jsem se bála kdekoliv jíst. Šla jsem na odběr krve a na vyšetření mi zjistili, že nejsem vyloženě celiak, ale mám citlivost na lepek a mám ho vysadit. Trvalo rok, než se tělo úplně pročistilo. Než se mi ulevilo. A teď na to nedám dopustit. Když teď zhřeším a dám si třeba kousek rohlíku, pak cítím, že jsem nasycená skoro na půl dne.

Co se týká stravy, ty hledáš takové ty zdravé varianty, že jo?
Jo, jo, o to se hodně zajímám a hledám, takže si dávám pozor na to, co jím. Samozřejmě, někdy zhřeším. Nejím a nepiju kravský věci. Tady třeba mám cappuccino s kravským mlékem, což patří mezi výjimky, které si dám. Není to tak, že bych to dodržovala striktně. Když jsem v restauraci a není nic jiného, tak třeba na snídani si kravský sýr dám. Ale neexistuje nic takového, že by jsme to třeba měli doma. Doma si dělám latte, protože jinou kávu nepiju, a jedině s kozím mlékem.

S partnerem jste lozili někde v Tibetu, viď? Kolik dní a kde jste to byli?
To byl celkem masakr. Byli jsme na malém Ladaku, to není přímo Tibet. Byli jsme v Himalájích, kde jsme lozili po horách a do šílených výšek. Po tak strmých horách, že jsem ani nemohla kouknout dolů. Měli jsme průvodce, jednoho Tibeťana, který znal tu cestu a všechno. Přespávali jsme u domorodců, což bylo super úplně. Jedli jsme jejich jídlo, které se vařilo na strašně špinavé zemi, že jo, takže to byla taky taková hezká očista. Záchod tam vůbec neexistoval, to byla díra v zemi. Koupelna měla metr krát metr a kýbl s vodou, který musel vystačit pro nás oba. To byla taky velká očista. A ten průvodce i Michal věděli, že jakmile si začnu zpívat, tak je zle. Protože mám strach z výšek.

Jo?
Jakmile viděli, že zpívám, jeden šel přede mě a druhý za mě. Jistili mě a podporovali, abych to zvládla. Jinak bych se tam asi hroutila.

Takže se tam ozývaly český hity?
No jejda, to byly hity a valašské songy jako Vysoký jalovec. Také jsem si tam juchala, abych překonávala strach z výšek. Protože to byl opravdu masakr, ale neuvěřitelný zážitek a hodně jsem se tam s Michalem o sobě dozvěděli. Strašně nás to obohatilo a vlastně jsme se rozhodli pro Elliota. Tam jsme zjistili, že chceme ještě druhé dítě. Byla to neuvěřitelná vztahová očista a kdybych mohla, tak tam jedu okamžitě znovu, protože to byl nádherný zážitek.

Takhle, asi to chápu, neumím si ale představit, že bych se svým manželem, člověče, takhle si vyšla…
Hele, já jsem si to taky neuměla představit. Říkala jsem mu: Prosím tě, jediné, co nechci, je plánovat, co bude na druhý den. Já chci intuitivní cestování. Prostě, kam nás to povede, tam půjdeme. I když nás během cesty napadne: Jé, půjdeme a odbočíme tam! Tak já tam prostě chci, nebo se odpojíme. Protože on je tak trošku plánovač. A musím říct, že mě tam neuvěřitelně překvapil. Byla jsem z toho úplně hotová a hodně jsem se znovu zamilovala.

Aha, takže to byl vlastně ještě refresh vztahu?
Jo, refresh.

To je ta druhá cesta. Ta první je, že když jdou lidi na takovou cestu, tak zjistí, že spolu možná nemůžou být.
Je to možné.

Protože to je tak náročné…
Tam se právě ukáže všechno. Stejně jako když jsem šla poutní cestu do Santiaga. Dostaneš se na takové fyzické i psychické dno, že nemáš šanci hrát nějaké hry, nebo se přetvařovat. Tam se projeví i to negativní z tebe.

Přijde mi, že alespoň v tom našem businessu je to taková oblíbená cesta. Kdo nešel do Santiaga pěšky, jako by nebyl. Já se stydím, zatím jsem nešla, ale půjdu. Chci se zařadit do party, ale…
Hele, až to budeš cítit….

Co je na té cestě tak rajcovního, že tam všichni chodíte?
Upřímně, já nevím, kdo jiný to šel.

Šla to Sandra Pogodová, Kristýna Frejová a myslím, že i Iva Pazderková…
Vím, že Iva šla po mně, tu jsem povzbuzovala na cestě. Já to šla v roce 2017 a o té cestě jsem už dlouho snila, protože jsem chtěla vzít si bágl a jen tak jít. Být sama se sebou. Očekávala jsem ty zázraky, že se fakt něco změní. Měla jsem tříletého Luise a chtěla jsem tu cestu jít z toho důvodu, abych se znovu našla, protože mateřství jsem odevzdala hodně. A pak jsem trošku nevěděla, co se sebou. No a v tu chvíli jsem potkala jednu známou, která tu cestu šla a ta mě vlastně vykopla, abych šla s ní. Vůbec jsme se s tou Lucií neznaly, jenom jsme šly spolu tuhle cestu, a poté se naše cesty rozdělily. Pak jsme se ještě jednou potkaly při Bosně a Hercegovině, ale naše cesty se zase odpojily. Takže jediné, co jsem věděla, bylo to, že tu cestu chci jít a strašně jsem se tam odrovnala.

Veronika Lálová přijala pozvání do pořadu Na kafeečko
Mohlo by Vás zajímat:

Veronika Lálová o StarDance: Lidé mi dali sežrat, že jsem Pavlovi Trávníčkovi skočila na záda

Celou zpověď Kristýny Janáčkové najdete v úvodním videu. Co všechno prozradila?

  • příbuzenský vztah s Annou Geislerovou
  • maminka na plný úvazek
  • hejty kvůli roli v Ordinaci
  • péče o sebe a stravování
  • partnerský život a cestování

Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články