Fit a krásnátestovánísoutěže

Tragická smrt Jiřího Hrzána: Na prstech měl modřiny, jako by ho někdo bil, vzpomíná Hana Čížková

+ 2 fotky+ 3 fotky
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Hanka Čížková (67) je temperamentní živel. Začátky její kariéry byly poměrně pikantní. Dostala neslušný návrh ze Semaforu, později byla tři roky partnerkou herce Jiřího Hrzána. A se stejnou otevřeností, s jakou hovoří o sobě samé, popisuje i svůj tříletý vztah s tragicky zesnulou legendou…

Jana Jánská 14. září 2020

Hanka Čížková je už patnáct let šťastně zadaná, má báječnou adoptovanou dceru a skvělého syna. A právě ona byla hostem v naší talkshow Na kafeečko, kterou moderuje herečka Miluše Bittnerová.

Temperamentní Hanka se rozpovídala o svých začátcích i o tom, že Jiří Hrzán byl chudý jako kostelní myš. A zavzpomínala i na dodnes nejasné okolnosti jeho tragické smrti. Od té už za pár dnů uplyne čtyřicet let. Hrzán v noci 22. září 1980 riskantně šplhal po činžáku v centru Prahy za přítelkyní a zřítil se z výšky pátého patra. Zemřel po dvou dnech v nemocnici ve věku 41 let.

Bittnerová: Ty jsi holka z Českých Budějovic, ale celý život žiješ v Praze. Proč, prosím tě?
Čížková: Praha pro mě byla velikánské město, dnes je to pro modelky třeba New York. A já si myslela, že v Praze prostě udělám díru do světa (směje se). Ne, takhle to úplně nebylo, ono za to může vlastně krasobruslení. Já jsem totiž závodně krasobruslila.

Bittnerová: A to umíš i takové ty výskoky?
Čížková: Miluško, uměla jsem, ale teď už ne. Bruslila jsem před a po tréninku hokejistů. Dodnes si pamatuji, že jsem měla fialové šatičky, krásné punčochy a jezdila na stadionu na písničku od Gotta. A dělala jsem ty kadety a rittbergery. Byla jsem talentovaná, jenže pak se mi začali víc líbit ti hokejisti.

Takže kariéru ti zkazili hokejisti…
Ne, tu jsem si zkazila sama, protože jsem byla klukanda…

A sbalila jsi nějakou tu „hokejku“, jak se jim dnes říká?
A víš, že ne? Nesbalila jsem hokejku, ale fotbalistu, a to máš vlastně jedno…

Takže ti bylo šestnáct a skončila jsi s krasobruslením…
Skončila jsem s bruslením, a protože jsem hodně sportovala, táta chtěl, abych šla po střední na Institut tělesné výchovy a sportu. A já jsem takhle šla v krátké sukýnce a s dlouhými vlasy po Budějovicích a zrovna tam něco točil Semafor. Přiběhl ke mně nějaký režisér, jestli bych nechtěla jít do Semaforu, že hledají Semafor Girls. A říká: Vy jste tak krásná, zpíváte? Já, že jo! A on jestli tančím. Já, že jo! Přitom jsem nic z toho neuměla…

To zní jako z nějakého blbého filmu…
No je to červená knihovna. Tak jsem přišla domů a říkám jako totální naivka: Mami, já budu asi herečkou, protože jsem potkala nějakého pána, a to je režisér! A chce, abych přijela do Prahy na konkurz. Tátu okamžitě polilo horko, protože on byl voják, plukovník. A už to jelo: Jaká herečka, to jsou takové ty lehké holky! Máma ale říká: Ať to holka zkusí. Hanko, já ti tady dám zmrzlé kuřátko a kdyby bylo nejhůř, tak si ho někde upeč, abys neumřela hlady. A tady máš velikánský obraz, když bude nejhůř, prodej ho! Takže jsem jela i s kamarádkou Gábinou do Prahy s tím zmrzlým kuřetem a obrazem.

Cvičitelka Hanka Kynychová: Tři roky jsem žila s tyranem, bití už mi přišlo normální
Mohlo by Vás zajímat:

Cvičitelka Hanka Kynychová: Tři roky jsem žila s tyranem, bití už mi přišlo normální

A jak to bylo dál?
Kuře mi rozmrzlo a rozteklo se v autobusu. A obraz mi ukradli. Takže jsem dorazila s pětikorunou na konkurz a volám tomu režisérovi. A on říká: Haničko, co kdybychom vyjeli někam na chaloupku, já bych s sebou vzal kamaráda, když máte tu kamarádku, a já si vás tam před tím konkurzem vyzkouším.

Za tohle jsou v Americe souzení a odsouzení…
No já byla blbá… Jemu bylo pětačtyřicet, mě devatenáct. On je jak můj táta, co by mi asi tak mohl udělat, říkala jsem si. Tak jsme jeli na chalupu, sedli si k pianu, on si za mě stoupl a říká: Haničko, chtělo by to ještě trochu cvičit, trochu víc, no cvičit… Asi víš, co bylo za tím pojmem cvičit. A já na to, že takhle cvičit tedy nebudu, i s kamarádkou jsme utekly a odjely zpět do Prahy. Na ten konkurz jsem ale šla a pan Suchý mě nakonec vzal. Takže jsem začínala v Semaforu, kde jsem dělala Semafor Girls a hopsala tam s dalšími šesti holkami.

O tobě se ví, že jsi chodila s Hrzánem, byl to vážný vztah…
To už bylo později, dělala jsem tehdy něco v České televizi. Hrzán tam zrovna něco točil. Seděla jsem na baru, na hlavě paruku, přišel on a povídá: Ahoj, ty jsi hezká! Já na to: No ale vy moc ne. Vůbec mě to nenapadlo…

Co tě nenapadlo?
Že by mě chtěl balit. A on říká: Co máte pod tou parukou? Měla jsem dlouhé blond vlasy, a když je uviděl, úplně se rozplýval a povídá: Nepřijela byste za mnou do Klicperova divadla? Že tam točí nějakou minikomedii. Tak jsem volala kamarádce Gábince, té z té chalupy, že mám asi rande. Ona na to: Nekecej, ty jsi sbalila Hrzána, ten je slavný a bohatý, ty se máš! Tak jsme jely do Klicperova divadla a po natáčení Jirka říká, že nás vezme domů vozem. A ona na to zase: Nekecej, vozem, on má určitě mercedes, to je pecka! Jenže Jirka nás přivedl k takovému odřenému trabantu. Gábinka na to: To má tutově jako druhé auto, ten mercedes má určitě doma. Sedli jsme si do trabanta a Jirka říká: Prosím tě, Hani, nemáš prachy na benzín, já tam nemám už skoro ani litr. Takže takhle vypadal náš tříletý vztah, že jsme pořád neměli prachy.

Tři roky jste spolu byli?
Jo, byl chudý jak kostelní myš.

Ty jsi musela být o něco vyšší než on, ne?
Jen asi o tři centimetry, on měl 169 centimetrů, a tak jsem mu jednou pořídila takové boty, aby byl vyšší. Jela jsem tehdy s kamarádkou do NDR, do Drážďan, pro boty pro sebe. Říkám jí, že Jirkovi koupím nějaké boty na pořádném podpatku, jenže oni je neměli v pánském. Tak jsem mu koupila dámské. Dodnes si je pamatuji, byly takové zavazovací, hnědozelené…

Měl radost?
Přinesla jsem mu je, byl šťastný jako blecha. Nazul si je, jeli jsme v tramvaji a tam seděla nějaká korpulentní dáma v těch samých botách. Myslel si, že ona má pánské boty a když mu to došlo, byl strašně naštvaný a úplně zezelenal. A chtěl hned vystoupit. Tehdy byl děsně populární seriál Byl jednou jeden dům, Jirka tam hrál s Hanzlíkem. A ta paní mu říká: Já vás vidím takhle naživo, my se na vás celá rodina díváme, to je úžasné. On v těch botách vyrostl snad ještě o půl metru. Jenže když jsme vystupovali, paní říká: Na shledanou, pane Hanzlík! Ty boty skončily v popelnici.

Byl ješitný?
Hodně. Pořád vyprávěl nějaké historky, bylo jich asi pětadvacet. Vždy, když jsme někam přišli, převyprávěl je od první do pětadvacáté. Když byl u čtrnácté, říkám mu, pojď domů. On že ne, tak jsem věděla, že budu ještě hodinu čekat, než to dovypráví. A že až pak půjdeme.

Míša Kuklová otevřeně o rakovině: Říkám si, že jsem zdravá, jen pořezaná
Mohlo by Vás zajímat:

Míša Kuklová otevřeně o rakovině: Říkám si, že jsem zdravá, jen pořezaná

Tři roky jsou dlouhá doba, to jsi ho určitě seznámila s rodiči, zažili jste spolu Vánoce…
Vánoce? Chudinka… První Vánoce jsem si řekla, že mámě domů přivezu jako překvapení slavného člověka. Že máma omdlí, že přivedu Hrzána, protože ho všichni milují. No tak jsem ho přivedla, máma otevřela dveře a okamžitě ho vyhodila. Řekla, že u nás vůbec nebude, že je ženatý. On se tehdy zrovna rozváděl…

A co on na to?
Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, ale Jirka řekl, že nevadí a šel v Českých Budějovicích do putyky, kde s největšími opilci trávil Štědrý den. Můj švagr tehdy řekl: Hanko, vy jste úplně vypatlaní, jdeme pro něho. Dodnes si pamatuji, jak jsme pro něj šli. Náměstí bylo zasněžené, na jedné straně jsme byli my, na druhé Jirka. Šli jsme tím sněhem proti sobě, on šel proti nám, přes to nádherné jihočeské náměstí, ten malinký človíček. Bylo to až dojemné – liduprázdné náměstí a tam někde malinký Hrzán s koženou taškou.

Ťap ťap si to štráduje k tobě…
Terezka Hrzánová (mladší dcera Jiřího Hrzána, má ještě starší sestru Barboru, pozn. red.) mi po letech zavolala, že se bude odhalovat jeho socha, že bychom se měly vidět. Hani, říkala, pamatuješ na ty šnečky, které jsem u vás na chatě sbírala? A já na to: Terezko, no jasně, tobě je kolem třicítky, chodíš ještě někam na školu? A ona: Hani, mě je padesát… Byla jsem úplně v šoku, pořád jsem ji viděla jako tu malou kudrnatou holku s těmi krásnými vlásky…

Ona s vámi tedy jezdila na chatu?
Jezdila s námi na chatu, já jsem si hrála na maminku, hrozně mě to bavilo. Byla jsem mladá, asi třiadvacet, ale hrála jsem si na mámu. Jirkova manželka Olina byla tehdy slavná manekýna a vždy, když odjela, šminkovala jsem se jejíma šminkama. Chtěla jsem být tak krásná jako ona…

O Hrzánovi se traduje, že byl hodně na ženské…
Říkaly to holky, které s ním chodily. Ale já jsem žádnou jeho nevěru nezažila. Jinak Jirka byl také strašně žárlivý a děsně mě hlídal. Když jsem se na někoho podívala, tak on hned: Proč na něj čumíš, co na něm vidíš? Jednou, to jsme bydleli u mojí babičky v podnájmu, mi volá a opile říká: Přijeď pro mě. On byl kvartální piják. Tak jsem si vzala přes noční košili kožich a jela pro něj. A on mi říká: Kde jsi byla a co to máš pod kožichem? Byl úplně nepříčetný, že jedu od nějakého milence v noční košili.

Ty jsi možná byla jediná, na kterou žárlil…
Možná na všechny, já nevím… A ty nevěry? Tak říkalo se o nějaké ženské, ale jestli to byla pravda, to netuším. My se různě rozcházeli a zase dávali dohromady, ale nic takového mě nepotkalo. Když poprvé vypadl z okna, tak mi volala Olina a nadávala mi, že jsem zabila jejího muže, že se zabil kvůli mně. Přitom to nebyla pravda, on tam přelejzal za nějakou babou. Krásné bylo, když jsem do té nemocnice volala, tak to vzal nějaký doktor a já říkám, že bych chtěla mluvit s Jirkou Hrzánem, že jsem jeho přítelkyně. A doktor povídá: To jste už asi desátá, která sem volá, že je jeho přítelkyně! Dali mi Jirku k telefonu a moje první věta byla: Jirko, ty prý umřeš! A on povídá: Ještě ne, teď koukám na fotbal.

Herečka Michaela Tomešová: Očkování tříměsíčního miminka mi přišlo jako týrání
Mohlo by Vás zajímat:

Herečka Michaela Tomešová: Očkování tříměsíčního miminka mi přišlo jako týrání

Ten druhý pád, který byl tragický, ten už nebyl za tebe?
To už jsme spolu vlastně nechodili, ale jako chodili-nechodili… On pak měl Kačenku, která se také moc neprojevuje, že byla jeho velká láska. Kačenka mi později řekla: Hani, on stejně pořád mluvil o tobě. K té jeho smrti: Vím přesně, jak se to stalo, vím přesně, kdo u toho byl, ale nechci to říkat a neřeknu!

Dobře. Jednou to možná napíšeš v knížce, protože tobě je často dáváno do úst, že víš, jak to je, kdo ho shodil, jak to celé bylo…
Já už jsem v tom tehdy nefigurovala, ale to byly takové signály, že to bylo jinak. Tenkrát mi třeba pan profesor říkal, že Jirka měl na prstech, jak se držel toho okna, stopy, jakoby mu do nich někdo schválně tloukl. Měl tam modřiny, a to by se u pádu nestalo.

Jako že ho opravdu někdo shodil?
Že mu někdo pomohl, ale tam jsou ještě jiné věci, kteří všichni z divadla vědí, ale nikdo nic neřekl. Ale víš, co Jirka vždycky říkal? Já se nechci dožít toho, abych byl starej…

Celou zpověď Hanky Čížkové si můžete poslechnout v úvodním videu.

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články

Zavří­t reklamu