Naďa (22): Rodiče mám nade vše ráda. Své největší tajemství jim ale svěřit nemohu, vím, že by to nepřijali

Mám svoji rodinu strašně ráda, jsou pro mě velmi důležití, ale někdy si říkám, kéž bych měla za rodiče někoho jiného, třeba by mě pochopili lépe a já bych neměla strach se jim svěřit.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (32): Manželův vztah se starou kamarádkou jsem nesla nelibě. Jemu bych věřila, ale té ženě rozhodně ne

Rodiče jsou věřící

Pocházím ze šesti sourozenců a moji rodiče jsou věřící. Dětství jsem proto strávila trochu jinak než moji vrstevníci. Každou neděli jsme s rodiči chodili do kostela, modlili se před jídlem i spaním a často jsem za to byla ve škole terčem posměchu.

Zvlášť některé momenty mi utkvěly v paměti. Byli jsme na škole v přírodě a holky se mnou odmítly spát na pokoji. Prý ze mě měly strach, když jsem se modlila. Bylo obtížné vyrůstat jako věřící v téhle zemi, ale rodiče mě vždy podrželi. Pokaždé, když jsem měla nějaký problém, řekli mi, že na to nejsem sama, že je se mnou Bůh.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (55): Když jsem vyklízela byt po mamce, zažila jsem něco neuvěřitelného. Věřím, že šlo o poslední sbohem

Šla jsem jinou cestou

Když jsem byla starší a začala mít svou hlavu, čím dál víc jsem se vzdalovala od víry, přestala jsem chodit do kostela i ke zpovědi. „Mami, není to nic pro mě,“ řekla jsem jednou. Měla jsem obavy, že to mamka nepochopí, ona jen pokývala hlavou a odpověděla: „To nic zlatíčko, i přesto, že v něj nevěříš, budeš mít Boha vždy ve svém srdci.“ Já si ale tak jistá nebyla. 

Od křesťanství a od rodičů jsem se vzdalovala. Měla jsem jiné kamarády a moje přesvědčení se změnilo. Když mi bylo sedmnáct a došlo mi, že mě přitahují ženy, ve všem jsem se ještě víc utvrdila. „Přece nemohu být věřící, když jsem lesba,“ myslela jsem si.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (28): Když děda umíral, zaslechla jsem povědomé cinkání klíčů. Věřím, že se přišel naposledy rozloučit

Rodiče by mě odsoudili

A rodiče mě v mém přesvědčení jen utvrzovali. „Včera jsem viděl, jak se dva muži drží za ruce, když si dali pusu, málem jsem hodil šavli,“ řekl táta a pokřižoval se. „Bůh jim to neodpustí,“ dodala máma. Bylo mi z toho špatně. Kdyby věděli, že jeden z jejich rodiny k nim patří, určitě by to nepřenesli přes srdce.

Vyčítali by si, co udělali ve výchově špatně a určitě by mi promlouvali do duše, že jsem nemorální a ať přijdu k rozumu. Je mi z toho smutno. Sice by jako věřící měli milovat bližního svého, ale když se někdo jen malinko odlišuje, hned je na něm něco špatně a určitě skončí v pekle.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (25): Musela jsem před věřícími rodiči utajit, že čekám dítě. Těhotná nevěsta je pro ně ztělesněním hříchu