Aneta (55): Když jsem vyklízela byt po mamce, zažila jsem něco neuvěřitelného. Věřím, že šlo o poslední sbohem

Když mi zemřela máma, byl to můj nejhorší okamžik v životě. Po padesátce onemocněla cukrovkou, k níž se postupně přidaly potíže s ledvinami i srdcem. Je to strašně smutné, ale v závěru života trávila daleko více času v nemocnici než doma. Navzdory vážným zdravotním komplikacím se dožila krásných 81 let. I tak byl její odchod pro celou rodinu bolestivý. Byla to hrozně hodná, milá, laskavá a milující žena.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (40): Po tátově smrti jsem splnila jeho velké přání. Pak se stalo něco mimořádného

Ze siesty mě vyrušila záhadná postava v chodbě

Po tátově smrti žila v bytě několik let sama. My s manželem si před deseti lety pořídili domek na venkově, proto jsem se rozhodla, že byt po rodičích pronajmu. Zajela jsem tam o jednom pěkném víkendu, abych odvezla věci po mamce a připravila byt pro podnájemníky.

Nacházel se ve čtyřpatrovém panelovém domě. Jakmile jsem vstoupila do dveří, přepadla mě nostalgie. Udělala jsem si kávu, sedla v obýváku na gauč a hlavou se mi honily vzpomínky na dětství. Rozhlížela jsem se po místnosti, přičemž jsem nechala otevřeno do předsíně.

Jak jsem pila kávu, najednou jsem si všimla nějaké postavy, která se pohybovala po předsíni. Vystrašeně jsem vyskočila z gauče a šla zkontrolovat, jestli mi po bytě neběhá zloděj. Byt ale zel prázdnotou. „Asi se mi to jenom zdálo,“ mumlala jsem si. Uklidnila jsem se a vrátila se zpátky do obývacího pokoje.

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (72): Rok po manželově smrti jsem zažila zvláštní setkání se zatoulaným psem. Jsem si jistá, že to byl Václav

Rozpoznala jsem v ní svou zesnulou matku

Usedla jsem znovu na gauč, a přitom se ještě jednou podívala do předsíně. Po postavě ani památky. Pak se ale náhle ozvala hlasitá rána. Strašně jsem se lekla. Zjistila jsem, že se prudce zavřelo okno, které jsem měla otevřené, přestože venku bylo bezvětří. Začínalo mi to všechno být podezřelé. A to ještě nebylo všechno. V předsíni jsem znovu zahlédla onu postavu. Zadívala jsem se na ni detailně a rozpoznala v ní svoji zesnulou matku.

Usmívala se na mě a mně se rázem ulevilo. Byl to úžasný pocit, který přeji zažít každému. Těžko se to popisuje. Sotva jsem se ale vydala do předsíně, postava zmizela. Tentokrát nenávratně.

Ihned jsem volala manželovi, kterému jsem vylíčila, co se tu děje. Pak jsem zamířila k minibaru, kde měli rodiče pár lahví alkoholu pro příležitostné návštěvy. Dala jsem si malého frťana slivovice, který mě jakžtakž postavil na nohy. Oblékla jsem se a odešla domů. Pokračovat ve vyklízení bytu v tu chvíli prostě nešlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Antonín (78): Chtěl jsem si 10 let po smrti manželky vyjít se sousedkou. Nebožka ovšem byla proti

Přišla mi dát poslední sbohem

K večeru jsem se do bytu vrátila i s manželem. Uklízeli jsme ho spolu, přičemž všechno běželo jako obvykle. Žádná postava v předsíni, žádný průvan.

Nevím, jestli mi maminka přišla dát poslední sbohem, ale výraz v její tváři mě uklidnil. Sice se mi po ní i nadále stýská, ale ohromná bolest, kterou jsem do té doby cítila, už pominula.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (38): Dva roky po maminčině smrti jsem zapnula její telefon. Zpráva, kterou jsem tam našla, mě hluboce dojala