Hedvika (72): Rok po manželově smrti jsem zažila zvláštní setkání se zatoulaným psem. Jsem si jistá, že to byl Václav

Na své každodenní obchůzce jsem potkala psa, který nikde neměl páníčka. Protože začínalo pršet, vzala jsem si ho domů. Hned si vlezl na křeslo mého zesnulého muže Václava, a dokonce si vzal na hraní jeho dýmku. Byla jsem v šoku – šlo o mého mrtvého manžela?

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (25): Můj partner toužil po tom, abych změnila vizáž. Ukázalo se, že mám vypadat jako jeho mrtvá manželka

Cestou na hřbitov jsem našla zatoulaného pejska

Uplynul přesně rok od smrti mého drahého Václava, když jsem si jako každý den vyšla na procházku. Byl to náš společný zvyk. Tentokrát jsem mířila na hřbitov položit kytičku na Vaškův hrob. Na nebi se to černalo, proto jsem se brzy vydala na cestu domů. Pod nohy mi ale vběhl malý pejsek.

Vypadal vyděšeně, měl na krku obojek s telefonním číslem. Bez lupy bych tak malá čísla nepřečetla. Jelikož začaly padat první kapky, popadla jsem ho do náruče a vzala domů. Cestou jsme pěkně zmokli. Pes si doma vlezl pod Václavovu deku, přímo na křeslo, kde můj muž sedával. 

Ta podobnost mi připadala vtipná, nepřikládala jsem tomu ale zvláštní význam. Pomocí lupy jsem si opsala číslo a jala se volat majitelům psíka. Telefon nikdo nebral, a tak jsme si udělali malou svačinku. A světe, div se! Ten pes měl rád párečky jako můj muž. Bral si jedno kolečko po druhém, přesně jako on. Dejme tomu, že to ještě nic nedokazuje. 

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (34): Dva roky po babiččině smrti jsem dostala pudlíka. Jak se zdá, není tak docela obyčejný

Pak se pejsek uvelebil u šachového stolku

Když jsem pak spatřila psa u šachového stolku, vybavila jsem si, jak tam každé odpoledne sedával Václav. Bylo to k nevíře a asi jsem bláhová – ale v ten moment jsem si řekla, že je to on. Můj muž je v novém životě psem! Není přeci náhoda, že jsem ho potkala cestou ze hřbitova?

Zkusila jsem mu podat fajfku, opatrně ji uchopil do tlamičky a odnesl si ji na gauč. Vůbec do ní nekousal, pěkně ji položil vedle sebe a usnul. Přesně jako Václav poté, co si dával odpolední „dýmku míru“. Zatoužila jsem si toho pejska nechat. Ale věděla jsem, že by to nebylo správné.

Nakonec jsem se majitelům dovolala. Přišli si pro něj mladí lidé s holčičkou. Ta ho hned v slzách objímala, bylo to dojemné. Říkala jsem si, že se u nich má Vašek určitě moc dobře. Když si mladý tatínek všiml šachového stolku, vyprávěl mi, že pejsek rád sedává a sleduje jejich šachovou partii. 

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (27): Když jsem přišla představit expřítele rodičům, jejich kočka na něj prskala. Teď už vím proč

S pejskem jsem se neloučila naposledy

Jelikož jsme byli skoro sousedé, domluvili jsme se, že kdyby bylo někdy potřeba, můžu jejich psa pohlídat. Poznali, že mezi námi vzniklo nějaké pouto, alespoň tak jsem si to vykládala. Ať už je ten pes Václav, nebo ne, živá duše v bytě mi zvedla náladu.

Chodím teď jednou týdně se psem na procházku, to když jsou mladí dlouho v práci a dcera má kroužek. Procházíme se přesně místy, kudy jsme chodívali s manželem, a on mě pokaždé táhne k naší oblíbené hospůdce na rohu na malé pivečko. 

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (55): Osvojila jsem si zatoulanou kočku. Kromě toho, že mi dělá společnost, má i nečekané schopnosti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.