Martina (31): V noci jsem u skříně viděla tajemnou postavu. Z fotky na kredenci jsem pochopila, o koho šlo

Je mi sice už 31 let, ale pořád to mám v živé paměti, jako by by to bylo včera. Bylo mi asi pět, když jsme se s rodiči přestěhovali do bytu po dědovi, maminčině tatínkovi. Ten zde údajně spáchal sebevraždu.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (28): Často vídám ducha přítelova otce. Vysvobodit ho nejspíš dokáže jen můj partner

Sourozenci zahlédli u dědovy skříně nějakého pána

Neměli jsme kam jít a byt byl psaný na mamku, tak jsme našli útočiště právě tam. Byl zrovna sychravý podzimní večer, když táta mě a moje tři sourozence nahnal do postelí. Měli jsme je v dětském pokoji pěkně vedle sebe. Naproti nim stála stará skříň po dědovi.

Ležíme a najednou slyším, jak sestry začaly křičet a pak i bratr. Vůbec jsem netušila, co se děje. Myslela jsem si, že blbnou, tak jsem začala křičet taky. Oni okamžitě vyběhli do kuchyně a já za nimi. Slyšela jsem, jak říkají tátovi, že viděli někoho stát u dědovy skříně.

Táta šel s námi do pokoje, vynadal nám, že děláme blbosti místo toho, abychom spali. Otevřel skříň, ale nic tam přirozeně nebylo. Jen oblečení. Otevřel pro jistotu také úložné prostory u postele a pořád nic. Znovu nás uložil, zhasl a odešel.

Mohlo by Vás zajímat:

Sáva (18): Na Halloween jsme vyvolávali ducha zemřelého kamaráda. Chvíli byl s námi, ale cítím, že to není správné

Tentokrát jsem ho viděla taky

Po chvilce jsem se otočila, pohled mi padl na skříň a viděla jsem to taky. Stál tam nějaký muž! Rozeznala jsem obličej, oči prostě všechno. Jen tam tak stal a díval se na nás. Okamžitě jsem začala křičet a pak i ostatní.

Běželi jsme opět do kuchyně, kde mamka připravovala umělé mléko pro nejmladšího bratra. Doběhla jsem k ní a s hrůzou v očích se jí pevně chytla. Táta s námi opět zašel do pokoje, kde nás ujišťoval, že tam nikdo není. Ani nevím, jak jsme usnuli.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (21): Odmítla jsem se smířit s otcovou smrtí a přivolala jeho ducha. Je to ode mě sobecké?

Mamka mi prozradila, že šlo o dědu

Druhý den jsem šla kolem staré kredence, kde měla mamka vystavené rodinné fotky. Když jsem ji míjela, zadívala jsem se na jeden z obrázků a zbledla. "Co ti je?" otázala se starostlivě maminka. "To je ten pán, co včera stál u skříně v našem pokoji," vytřeštila jsem oči.

Nemohla tomu uvěřit. Tak si nás postupně každého volala k fotkám, abychom ukázali, koho jsme v noci viděli. A všichni jsme označili tutéž fotku. "To je váš děda. Můj táta," pronesla zkoprnělá maminka. Od té doby jsem postavu už neviděla, ale pořád se doma něco dělo. Nevysvětlitelné hýbání věcmi, praskání a podobně. Myslím, že dědova duše v tom bytě pořád přebývala.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (34): V lese jsem narazila na rozpadlé stavení a tajemnou postavu. Její smích mi dodnes nedá spát

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.