Linda (28): Když děda umíral, zaslechla jsem povědomé cinkání klíčů. Věřím, že se přišel naposledy rozloučit

S dědou jsme měli nádherný vztah, byl spíš jako můj táta, kterého jsem nikdy nepoznala. Odmala jsme s bratrem a mamkou žili u prarodičů. Strávila jsem tam krásné dětství. K bytovce, kde jsme žili, patřila rozlehlá zahrádka. Děda na ní s oblibou sedával se psem, prostě to tam miloval. Pil pivečko, kávičku, rád si dal cigaretku.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (24): Klobouk vypadlý ze skříně oznamoval, že je děda v nebezpečí. Zachránily jsme ho na poslední chvíli

Babička mě poprosila, abych skočila se psem

Když jsme dospěli a chodili k babičce a dědovi jen na návštěvu, čekával děda na chodbě a kouřil. Vždy zacinkal klíči a pak nám je hodil dolů. Minulý týden se ovšem dědův zdravotní stav zhoršil natolik, že ho odvezla záchranka a bojoval o život. Poté nám babička v sobotu volala, že děda je v kritickém stavu v nemocnici. Ležel v kómatu. Neváhali jsme ani minutu a jeli za babičkou.

Vše jsme si vyslechli. Měla jsem pocit, že se mi zhroutil svět. Říkala jsem si, že to děda zvládne. Babička mě poprosila, abych došla se psem ven na zahradu. Vzala jsem si klíče, dědovy pantofle a vyrazili jsme. Zapálila jsem si cigaretu a klíče držela pevně v ruce. Všude vládlo hrobové ticho. Říkala jsem si, že je to nějaké divné. Benny vždycky venku lítal a štěkal. Jenže tentokrát ne.

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřiška (34): Děda je zlý a nenávistný člověk. A rodina po mně chce, abych si ho na stáří vzala domů

Děda se ještě naposledy přišel rozloučit

Najednou jsem z chodby zaslechla známý zvuk. Někdo tam cinkal klíči. Jenže to nemohl být jen tak někdo. Ten zvuk jsem důvěrně znala. Byl to zvuk klíčů mého milovaného dědy. Já přitom jeho klíče pevně držela v dlani, nerozuměla jsem tomu. Ztuhla jsem, pes přišel ke mně. Sedl si a vrtěl ocasem, jako kdyby vítal dědu.

Stála jsem tam asi pět minut a jen poslouchala to nádherné zvonění. V tu chvíli ve mně vypukl ohňostroj emocí. Strach, smutek, radost. Bála jsem se jít do chodby. To cinkání neustávalo. Stála jsem tam dalších asi pět minut, než jsem se odhodlala vstoupit. Cinkání klíčů ustalo. Já v tu chvíli pochopila, že se děda přišel rozloučit.

Bylo to poslední cinkání jeho klíčů, které jsem v životě slyšela. V pondělí ráno zemřel. Mrzí mě, že jsem nedostala odvahu a nepodívala se do chodby hned. Teď bych dala cokoliv za to spatřit ho ještě jednou, jak cinká klíči a usmívá se na mě. Doufám, že to ještě zažiju.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Nikolas (23): Omylem jsem si sedl do křesla, ve kterém zemřel děda mé přítelkyně. Cítil jsem, že je v něm pořád

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.