
Tchynina chorobná lakota dosáhla vrcholu, když odmítla zaplatit pohřeb vlastnímu manželovi s tím, že už se to „nevyplatí“. Znechucený zeť se ale rozhodl zachovat lidskou tvář a vzal poslední rozloučení na sebe.
„Evi, to mi vůbec neoznamuj. Samozřejmě to kup,“ objal jsem manželku. Umíral jí otec, byla chudák psychicky úplně na dně. Problémy v práci, psychický nápor při péči o otce a ještě se musela hádat s matkou, která nechtěla otci koupit ani nové pyžamo. Prý už je to zbytečné.
Chování tchyně je nepochopitelné
Že má tchyně divný vztah k penězům, jsem vnímal hned od svatby. S Ivanou jsme měli svatbu jako mladí. Bylo nám dvacet. Neměli jsme peníze a tenkrát bylo zvykem, že svatbu platili rodiče. Jenže matka Ivany odmítla polovinu nákladů zaplatit. Prý nehodlá krmit cizí krky.
Naštěstí mám rodiče, kteří nás nehodili přes palubu a svatbu nám celou zaplatili. Chudák Ivana se za svoje rodiče styděla ještě několik let. Dokonce nabídla mým rodičům, že jim budeme svatbu splácet. Ale moji rodiče peněz, které vloží do členů rodiny, nelitují. Jak říkají, je to nejlepší investice. Ivanina matka nefungovala jako babička. Naše děti byly neustále u mých rodičů, kteří s nimi jezdili na výlety a zažívali hezké chvíle.
Odmítla zaplatit i pohřeb
A naše manželství se vydařilo. Narodily se nám čtyři děti, všechny vystudovaly vysokou školu, už máme dokonce i jedno vnouče. A dovolím si tvrdit, že naše manželství je i v současné době šťastné. S Ivankou jsme spolu rádi. Vnímáme, jak nestabilní vztahy kolem nás jsou, a o to více si vážíme, co máme mezi sebou.
Snažíme se být pro sebe oporou. Ivanky otec umíral dlouhé týdny a bohužel svůj boj před měsícem prohrál. Tchyně se sestrou Ivanky domluvila, že nebude mít pohřeb. „Stejně jeho kamarádi už zemřeli. A pro těch pár, co ještě žijí, to pořádat nebudu“, pronesla chladně tchyně.
Pohřeb jsme zaplatili my
Poprvé v životě jsem vybouchnul. Tchána jsem měl rád. Ač musel doma poslouchat, byl to dobrý člověk. Hodně nám pomohl při stavbě domu. Sice jsme od nich neviděli nikdy ani korunu, dětem tchyně kupovala dárky za stovku, ale tchán byl rovný a čestný. Pracovitá stará škola. Snažil se nám vynahradit chování své manželky jinak. Prací.
A když zemřel, jeho manželka mu odmítla zaplatit i pohřeb. A to byl moment, kdy jsem bouchnul. Představa, že tchán odejde z tohoto světa bez rozloučení, bez důstojného obřadu, pro mě byla nepředstavitelná. „Obřad zaplatím já a hotovo. Tchán si to zaslouží,“ pronesl jsem a objal Ivanku, která plakala štěstím. Nesouhlasila s rozhodnutím matky a sestry. A viditelně se jí ulevilo, když jsem se za ní postavil a situaci vyřešil. Je děsivé, jak jsou někteří lidé chamtiví a pro korunu by si nechali vrtat koleno.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




