Facebook
Instagram
Říká se: "Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá!" A ani být nemusí. Pavel už má doma hada a bojí se, že dojde i na stádečko pavouků nebo dokonce tarantuli z Amazonie. Partneři by měli mít společné zájmy nebo aspoň tolerovat koníčka toho druhého, ale co je moc, to je příliš!
Mám rád psy. I kočky. No, ani králík mi zas tak moc nevadí, ale nesmí jich být moc. A když se k tomu přidá ještě nějaká ta exotika, tak začínám propadat zoufalství. S kým to žiju? Se ženou, nebo se zvěří? A kde? V domě, nebo v zoologické zahradě?
Při prvním sexu s námi byl v posteli i pes
Začali jsme spolu chodit. Stručně řečeno – na první schůzku, kterou nám domluvil můj kamarád, přišla se psem. Překvapilo mě to, ale řekl jsem si: „Má ráda zvířata, to je prima, bude mít ráda i lidi.“ Byl to nějaký voříšek, prý z popelnice, holka a jmenovala se Růženka. Což mě trochu zarazilo, ale dobrá.
Schůzka byla prima, následovala další a další (vždy za přítomnosti Růženky), až došlo na pozvání do bytu a sex. Tedy skoro nedošlo, protože do postele s námi hupla i fenka. „Můžeš ji někam zavřít?“ otázal jsem se zoufale a ten pohled, jaký na mě hodila, nechtějte vidět! Nakonec bylo dílo dokonáno i s Růženkou v nohách postele.
Pět chlupáčů v domě
No, dali jsme se dohromady. Já, moje milá a Růženka. Jak jinak. A protože bydlím v domě, který jsem na hypotéku vybudoval a láska vzkvétala, začal jsem zvát svoji milou k sobě. Také proto, že při jedné z mých dalších návštěv na mě vyskočila dvě koťata. A visela mi na svetru.
Zíral jsem neschopen slova. Zavřeli jsme je do koupelny a Růženku do kuchyně. Všichni kvíleli. Bylo to náročné, ale já byl prostě zamilovaný. Po čase jsem svojí milé (prý konečně) nabídl: „Nechceš se ke mně přistěhovat?“ Počítal jsem s tím, že i s Růženkou a koťaty, nebo spíš kocoury, protože už vyrostla… Co jsem mohl dělat, že jo.
Přiznávám, že to začalo těmihle třemi němými, nebo lépe řečeno, lidským jazykem nemluvícími tvářemi. Neuplynul ani rok a bylo jich ještě o dvě víc, neboť milá přitáhla dva králíky. To bylo už úplně na prd. Nedalo se s nimi nijak zvlášť komunikovat, podestýlku v kleci měli neustále mokrou, po vypuštění do prostoru všude trousili bobky a k dovršení všeho okousali nohy mého starožitného nábytku.
Vyrobil jsem jim radši za domem výběh, a králíci se prokopali pod plotem až k sousedům! Představte si jejich práci: Předníma nožkama kopou, zadníma odhazují a při délce tunelu dva metry vyházet všechnu hlínu ven a vyrobit z ní malou horu, to už je slušný výkon!
Skončil jsem ve zvěřinci
Zjistil jsem, že už toho mám dost, králíci byla poslední kapka. Tedy, to jsem si myslel, než přišla domů s teráriem, ve kterém byl had. „Je neškodný,“ prohlásila moje milá, „je to škrtič, není jedovatý. A je zavřený, koukej!“ Schoval jsem se v pracovně s tím, že nevyjdu, dokud ta potvora nebude z domu.
Nakonec jsem povolil, že tedy had s námi být může, když je zavřený v té skleněné kleci. Neuplynul ani měsíc a přinesla želvu. A pak další koťata… A nakonec druhého psa, aby prý Růžence nebylo smutno. Jmenuje se Karel a je to opět cosi mezi vlkem a čivavou.
Mám toho tak akorát dost. Jenže jsem v koncích. Její vystěhování má dvě proti. Jednak ji mám rád (pořád) a za druhé – kam s tím svým zvěřincem půjde? Chytám se za hlavu při zjištění, že mi je líto nejen jí, ale i těch němých tváří. Asi se budu muset naučit s nimi všemi žít.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
