Facebook
Instagram
Před 110 lety, 22. března 1910, se narodil jeden z našich nejproslulejších operních pěvců Eduard Haken. Jeho hlasovým oborem byl ten nejhlubší, bas. Proslavil se hlavně jako Kecal ze Smetanovy Prodané nevěsty a Vodník z Dvořákovy Rusalky. Jeho manželkou byla herečka Marie Glázrová.
Eduard Haken se narodil v malé obci Šklíň ve Volyni na polsko-ruském pomezí, kam rodina jeho otce přišla ze severních Čech za obživou. Velký vliv měla na něj a jeho početné sourozence babička, která dětem zpívala, vyprávěla o staré vlasti a učila je česky.
Lékař nebo pěvec?
Maturoval na gymnáziu ve volyňském Lucku v roce 1928 a pak řádně studoval lékařství na Univerzitě Karlově (1929–1932). Studium ho ale nebavilo, a tak to zkusil s architekturou a pak ještě se zemědělskou školou, ale nakonec se vrátil k medicíně a dosáhl titulu MUDr., tedy doktor medicíny. Více ho však nakonec lákal zpěv.
Už na střední škole zpíval Haken na školních večírcích, v Praze účinkoval ve sborech a vydělával si jako zpěvák hudebních složek při filmových představeních. V letech 1930–1937 se soukromě učil zpěv u D. Levytského a připravoval si role pod vedením B. Plaškeho.
Padesát let v Národním divadle
Jeho učitel zpěvu ho přihlásil do konkurzu do sboru Národního divadla v Praze. Nebyl sice přijat, ale vedení divadla dostalo toto doporučení: "Zcela zvláštním případem mezi kandidáty, kteří se dnes představili, je MUC. Eduard Haken. Krásný zjev, hudební hlasové prostředky velmi krásné. Doporučuji umožnit mu sustentační gáži, další studium, poněvadž v tomto případě jde o sólový bas."
Podepsán nebyl nikdo menší než velký český dirigent Václav Talich. V roce 1936 byl Haken přijat jako sustentant do Národního divadla.
V letech 1938–1941 byl Haken angažován v opeře v Olomouci, ale od srpna 1941 byl sólistou opery Národního divadla v Praze. Strávil tam neuvěřitelných padesát let, do penze odešel až v červenci 1991. Zemřel 12. ledna 1996 ve věku 85 let a téhož roku získal in memoriam Cenu Thálie 95 za celoživotní mistrovství. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově.
V Národním divadle, ale i při hostování v zahraničí (například v Polsku, Maďarsku, NDR, SSSR, Jugoslávii), vytvořil desítky rolí a vystoupil na mnoha koncertech. Kariéru na Západě mu ovšem totalitní režim neumožnil. Když dostal nabídku na angažmá do Vídeňské státní opery, z Národního ho neuvolnili.
V repertoáru měl stěžejní role basového oboru, jako jsou například Kmet (Braniboři v Čechách), Kecal (Prodaná nevěsta), Mumlal (Dvě vdovy), Paloucký (Hubička), Beneš (Dalibor), Vodník (Rusalka), Basilio (Lazebník sevillský), Mefistofeles (Faust a Markéta), Zachariáš (Nabucco), Ramfis (Aida), Daland (Bludný Holanďan).
Dvě jeho životní a nejpopulárnější role, Vodník a Kecal, jsou zachyceny v televizních inscenacích Rusalky (1960) a Prodané nevěsty (1962) a znovu v televizním filmu Rusalka (1975). A samozřejmě na mnoha gramofonových nahrávkách.
Manželství se slavnou herečkou
Hakenovou manželkou byla slavná herečka Marie Glázrová (1911–2000), členka činohry Národního divadla v Praze od roku 1940. Diváci ji nejlépe znají z titulní role Vávrova historického filmu Rozina sebranec (1945) či jako prostořekou vdovu z pohádky Byl jednou jeden král (1954).
Herečka okouzlila Hakena už za okupace, ale svatba se konala až po sedmileté známosti. Haken manželku považoval i za svého jakéhosi hereckého poradce. Glázrová chodila na jeho představení a vytýkala mu chyby, kterých se dopustil. Jemně mu je naznačila nebo je napsala na papír, protože Haken tak připomínky lépe přijal.
BYL TO LEPŠÍ VODNÍK NEBO KECAL? PODÍVEJTE SE DO FOTOGALERIE:
Zdroje textu:
Ivana Hutařová: Národní divadlo – 33 portrétů
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Haken
http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=1902
