Facebook
Instagram
Legendární herec Stanislav Zindulka si na životní roli musel počkat až do své padesátky. Teprve postava Srágorky v seriálu Vlak dětství a naděje ukázala jeho bezbřehý talent a nekonečnou lásku k herectví. Nakonec to tento velký herec malých rolí dotáhl až na Českého lva za Babí léto a do posledních chvil svého života stál na divadelních prknech.
Stanislav Zindulka (5. května 1932 – 14. března 2019) byl český herec, který ztvárnil řadu divadelních i filmových rolí. Život mu změnila až postava Josefa Pumplmě v seriálu Vlak dětství a naděje. Proslul nejen milým, často černým humorem, ale také životním mottem: "Je lepší se utahat, než zrezivět." A jak říkal, tak se také stalo...
Narodil se hercem
Stanislav Zindulka prožil radostné dětství v podkrkonošské Jilemnici. V jednom domě žili nejen jeho rodiče, ale ještě dvě maminčiny sestry, z nichž jedna pekla vyhlášené jilemnické trubičky. Tatínek zamlada studoval malbu u Františka Kysely, ale chudoba a tuberkulóza mu znemožnily studia dokončit. Skončil jako textilní výtvarník. Přesto se horlivě zajímal o umění a nadšeně režíroval ochotníky i sám hrál.
Malého Stanislava bral s sebou a jemu ochotnické divadlo učarovalo od malinka. Probudilo v něm herce, kterým byl až do svého posledního okamžiku. V pěti letech už stál na prknech spolu s ochotníky v opeře Prodaná nevěsta, kde si zahrál komediantského kluka a už se z divadla nehnul.
Z Hradce do Brna
Po absolutoriu na DAMU získal angažmá v Hradci Králové mezi starou gardou bývalých ochotníků, kteří do herectví dávali všechno. Stanislav v nich viděl veliké vzory, učil se a své plody nakonec sklidil. Zahrál si na sedmdesát hlavních rolí, sbíral zkušenosti a spolu s ředitelem Milanem Páskem odešel v roce 1968 do Divadla bratří Mrštíků v Brně.
Na sedm let se také ujal studentů konzervatoře. Pod jeho rukama tak rostly hvězdy jako Oldřich Kaiser, Dagmar Havlová, Libuše Šafránková. Bohužel jeho názory a styl výuky byly v dobách normalizace nevhodné a Stanislav musel v roce 1975 učení opustit.
Malý muž a velká žena
Do natáčení filmového seriálu Vlak dětství a naděje byl Stanislav Zindulka oblastním hercem, kterého znali brněnští divadelní diváci a rozhlasoví posluchači. Zindulka se dozvěděl, že je vypsán konkurs na Srágorku, kteroužto postavu sám miloval. Román Věry Sládkové Malý muž a velká žena totiž natáčel v rozhlase: "Kachyňa byl pro mě pojem. Okamžitě jsem začal žárlit na toho, kdo tuto roli dostane. Říkal jsem si – která mrcha to bude točit?"
To ještě netušil, že tou mrchou bude on sám a že se mu v padesáti otočí život naruby. Režisér okamžitě uviděl v drobném Zindulkovi dokonalý kontrast k figuře Heleny Růžičkové, která ztvárnila v seriálu hlavní roli Aničky Urbanové – lázeňské kuchařky.
Nebylo to snadné. V té době hrál Zindulka široký repertoár hlavních rolí v Brně a natáčení probíhalo na druhé straně republiky – v Lokti. Stanislav tak po představení nasedl do auta, jel přes noc až do Lokte a už ráno začal točit. Karel Kachyňa ho seriálem naučil základní hereckou abecedu a když brzy po poslední klapce přišly nabídky z Prahy, Stanislav Zindulka neváhal ani chvíli. V 57 letech se přestěhoval do hlavního města a dalších téměř třicet let hrál v Městských divadlech pražských a Činoherním klubu.
„Konečně si zahraju s Bróďou!“
Už od studií na DAMU se intenzivně přátelil s Vlastimilem Brodským. Náhodou se setkali při natáčení filmu, který sice z politických důvodů nedotočili, ale zato upekli přátelství na celý život. Stanislav chodil na Bróďu v Praze a naopak Vlastimil se jezdil dívat na Standu ještě do Hradce.
Celý život se toužili setkat i herecky. Nakonec se jim to podařilo až ve stáří ve filmu Babí léto: "Tady jsme to přátelství mezi námi dopekli dokonale." Jejich autenticita a nenucenost v tomto jedinečném filmu o stárnutí a přátelství jim vynesla velký úspěch mezi kritiky a nejen jim oběma Českého lva.
Velký herec malých rolí
Televizní i filmoví diváci si Stanislava Zindulku vybaví z mnoha rolí. Objevil se v pohádkách (Anděl páně, Kouzelný měšec), v celovečerních filmech (Hanele, Báječná léta pod psa, Bumerang, Odcházení) i v televizních seriálech (Bylo nás pět, Četnické humoresky), přesto Zindulka celý život upřednostňoval živé divadlo: "Film je jako konzerva, která se už nehne, kdežto přestavení je znovu a znovu živé. Před divákem se narodí pokaždé znovu," uvedl v pořadu Host do domu.
Za svou hereckou kariéru si nejvíce váží rolí z her Moje strašidlo, Sbohem lidi, Augustus, Augustus, Augustus či Návštěvy u pana Greena.
Hraní a nic než hraní
Stanislav Zindulka neměl zvláštní koníčky. To, co dělal a miloval, bylo vždy jen divadlo a herectví. Čím víc měl práce na place, tím byl šťastnější. Když mluvil o své kariéře, nikdy nezapomněl zmínit manželku. Pečovala o něj do poslední chvíle, ale zejména ho celý život podporovala. Nebála se ani takové radikální změny, jakou je stěhování do jiného města po padesátce.
Ještě v osmdesátých letech Stanislav hrál devatenáct hlavních rolí v měsíci. Jeho životním krédem bylo heslo: "Je lepší se utahat, než zrezivět." Možná i proto hrál do poslední možné chvíle. Přestože věděl, že mu určitý odklad jeho posledních dní může přinést chemoterapie, raději zvolil život naplno a do svého konce stál na divadelních prknech.
NA PŘÁTELSTVÍ ZINDULKY A BRODSKÉHO A NEJLEPŠÍ CITÁTY SE PODÍVEJTE DO GALERIE:
Zdroje:
Kniha Moje cesta vlakem dětství a naděje. Nakladatelství XYZ
Česká televize – Svět ČT
Všechnopárty Karla Šípa
Host do domu – Stanislav Zindulka, Stanislava Lekešová
