Facebook
Instagram
S legendárním hercem Eduardem Cupákem si osud několikrát v životě ošklivě pohrál. Když přišel o tatínka, když měl místo hraní nastoupit do fabriky, když mu zakázali točit. Pokaždé se ale zvedl a odhodlaně kráčel svou cestou. Příběh tohoto herce s podmanivým hlasem je fascinující.
Díky své urputnosti dovedl Eduard Cupák (10. března 1932 – 23. června 1996) k dokonalosti nejen řadu svých postav (Stříbrný vítr, Kladivo na čarodějnice, Taková normální rodinka), ale zejména starý mlýn v Brtnici, který nade vše miloval. Snad jen svého životního partnera Vaška miloval víc.
A já budu hrát
Eduardův otec Václav pracoval během války v tiskárnách, kde pomáhal i s tiskem neoficiálních letáků a falešných potravinových lístků. Nacisté tuto sabotáž odhalili a v roce 1942 za ni popravili nejen tatínka, ale i Edovu babičku.
Tragická událost citlivého kloučka dalekosáhle ovlivnila. Upnul se k mamince Antonii a ta na něm stejně intenzivně lpěla. Rozvíjela jeho citlivost, kupovala mu knížky, vodila ho do divadla. Už jako malý si Eda hodně hrál s loutkovým divadlem, v patnácti už s kamarády stál na prknech. Zcela přirozeně vedly jeho kroky na brněnskou konzervatoř (později JAMU).
Závist spolužáků
Během studií se stal výraznou osobností konzervatoře a získal hostování ve Státním divadle v Brně. Vynikal talentem, hlasem, výbornou pamětí, vzhledem. V očích spolužáků rostla závist.
Studenti konzervatoře měli bohužel hraní mimo školu zakázané. Třídní učitel, na základě udání spolužáků, neváhal a ohlásil jeho přestupek. Komise Eduarda čtrnáct dní před ukončením konzervatoře na základě nepovoleného vystupování v Dykově Krysaři ze studií vyhodila. Údajně v celém procesu sehrála velkou roli i Cupákova odlišná sexuální orientace, kterou vyzradili též spolužáci. Být homosexuálem bylo tehdy ještě trestné. Eduardovým jevištěm se měla stát slévárna v Kuřimi.
Až na samé dno
Eduard to nevzdal. Sehnal si angažmá v divadle Mladých v Brně. Zde vydržel jen do chvíle, než na něj z JAMU přišly kádrové posudky. Nikdo dodnes neví, co v nich bylo. Ve Státním divadle v Brně si poté našel místo statika, ale jednoho dne se na divadelní vývěsce objevilo, že Eduard Cupák má přístup do divadla umožněn jen jako platící divák. Nakonec tedy došlo na slévárny. Ovšem i sem zaslané posudky by ho nejspíš odsoudily k nezaměstnanosti, a tudíž k trestnému příživnictví. V této zoufalé situaci roku 1951 přijel za kamarádem Mirko Maršálkem do Prahy.
Znovunalezení otce v podobě Václava Kršky
Eduard a Mirko se obrátili na herce Eduarda Kohouta, který přislíbil přímluvu u režiséra Václava Kršky. Krška v té době právě začal točit Mladá léta o Jiráskovi a potřeboval velké množství komparzistů. V Eduardovi spatřil obrovský talent a poskytl mu nejen důvěru, ale filmovou příležitost.
Přes noc se Eduard musel naučit nazpaměť dlouhé textové party z připravovaného Jiráska a zkusit uspět v konkurzu. Eduard Cupák roli s přehledem získal. Ovšem i Krška byl za jeho angažování předvolán k samotnému ministrovi Václavovi Kopeckému. Brněnská JAMU totiž protestovala, že takový člověk jako Cupák nesmí hanobit postavu Aloise Jiráska. Krška se za něj postavil a on mohl konečně hrát. Tím skončilo jeho utrpení.
Společnost lidí kolem režiséra Kršky byla velmi kultivovaná a laskavá. Samotný režisér se stal jakýmsi rádcem i náhradním otcem Eduarda. Ten exceloval v hlavních rolích v Měsíci nad řekou i Stříbrném větru. Po uvedení Stříbrného větru na plátna kin se z Cupáka stala přes noc hvězda, kterou obdivovala celá mladá generace. Týdně mu chodilo až padesát dopisů. Bohužel mu během natáčení navždy odešla maminka, což velmi těžce nesl.
Naprostý profesionál
Po vojně nastoupil do Městských divadel pražských, kde setrval s tříletou pauzou v Divadle S. K. Neumanna (1953-1955) až do roku 1968. Divadlo Eduard Cupák vyhledával pro široké žánrové rozpětí a možnost seberealizace. Do paměti se zapsal svými rolemi v Ruy Blas, Jak je důležité míti Filipa, Benátský kupec či Mladý muž a bílá velryba.
Při přípravě rolí byl pečlivý a pracovitý. Vedl své postavy rozumem a hluboce, do detailu o nich přemýšlel. Vždy byl dokonale připravený, naprostý profesionál. V roce 1968 divadlo opustil a věnoval se už jen filmu, televizi, rozhlasu a dabingu.
NA PERLIČKY ZE ŽIVOTA EDUARDA CUPÁKA SE PODÍVEJTE V GALERII:
Zdroje:
Eduard Cupák, biografie od divadelního kritika Jindřicha Černého
Dokument ČT: Herec v zahradě (Eduard Cupák) v rámci cyklu Předčasná úmrtí (2001)
Dokumenty Českého rozhlasu: Eduard Cupák – puntičkář s podmanivým hlasem
Eduard Cupák, Wikipedia.cz
Eduard Cupák, CSFD.cz
