Na co skutečně zemřel bájný Lomikar? Kozinova kletba ho stihla při bohaté snídani

Na co skutečně zemřel bájný Lomikar? Kozinova kletba ho stihla při bohaté snídani
Portrét Jana Sladkého Koziny od Jana Vilímka. Jan Sladký Kozina byl vůdce chodského povstání na konci 17. století. Před popravou proklel Lomikara. Portrét mladého Lammingera, počeštěně Lomikara. Byl to nenáviděný šlechtic a průmyslník, který Chodům sahal na jejich historická práva.Kozina se snažil práva Chodů před Lomikarem obhájit. Ten ho nebral vážně a hodlal Chody nasadit na práci v manufaktuře.Na Chodsku vypukla rebelie a její vůdce Jan Sladký Kozina skončil na šibenici. Nenáviděného Lomikara ale před smrtí pozval do roka a do dne k božímu soudu. Na kresbě Jan Sladký Kozina v podání Mikoláše Alše.+ 4 fotky+ 5 fotek

"Lomikare, Lomikare. Do roka ha do dne budeme spolu stát před súdnú stolicí boží, hin sa hukáže, hdo z nás!“ Kdo by neznal slavnou větu, kterou pronesl Jan Sladký Kozina, vůdce chodských rebelů, krátce před popravou. Prokletý Lomikar pak skutečně do roka a do dne zemřel, zrovna když se posmíval Kozinovým slovům. Jaké jsou historické reálie?

Kateřina Niekurzáková
Kateřina Niekurzáková 27. 09. 2019 07:00

Chodové byli skupina obyvatel, která chránila hranice s Bavorskem na pomezí Šumavy a Českého lesa. Jednalo se o přímé poddané samotného krále, kteří se těšili různým privilegiím. Například nemuseli platit clo, směli volně lovit zvěř nebo těžit dřevo. Chodové též měli vlastní samosprávu, pečeť a praporec.

Postavení Chodů se začalo zhoršovat v 16. století, aby po bitvě na Bílé hoře o svá práva přišli a jejich pozemky byly prodány jistému Lomikarovi. S takovou potupou se Chodové smířit nehodlali…

Rebelie proti vrchnosti

V 17. století přichází na Chodsko šlechtic Wolf Maxmilián Lamminger z Albenreuthu, lidově řečený Lomikar. Jeho sídlem se v roce 1676 stává barokní zámek v Trhanově, odkud řídí celé panství. Lamminger je průkopníkem průmyslové výroby v Čechách a Chody hodlá využívat jako pracovní sílu. Ti ale robotovat odmítají. Celý spor přerůstá ve vzpouru, v jejímž čele stojí Jan Sladký přezdívaný Kozina (10. září 1652 – 28. listopadu 1695).

Smrtící prokletí

Povstání Chodů bylo potlačeno a Kozina byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán v Plzni dne 28. listopadu 1695. Chodský rebel však před smrtí zvolá mocným hlasem: "Lomikare, Lomikare. Do roka ha do dne budeme spolu stát před súdnú stolicí boží, hin sa hukáže, hdo z nás!" Lomikar jeho slova nebere vážně a mrtvolu svého protivníka nechá viset jako výstrahu na popravišti.

Kletba se naplňuje

Rok a den uběhne jako voda a dobře odpočatý Lomikar při bohaté snídani skutečně umírá na mrtvici. Zrovna, když se posmívá Kozinovi, že rok uplynul a zbývá jen jeden den do naplnění kletby. Lomikar je pohřben v Klenčí pod Čerchovem, kam místní chodili ještě dlouhá léta házet kamení. Podle pověsti jeho duch po smrti klidu nenašel a Lomikar se za nocí toulá krajem coby bezhlavý jezdec.

Slavní Psohlavci

Chodské povstání inspirovalo řadu umělců. Název Psohlavci byl odvozen od starodávné přezdívky Chodů, kdy byli z neznámých důvodů spojováni s obludou s psí hlavou. Tento symbol až později nabývá na důstojnosti a je spojován se statečností. Slavnou psí hlavu pak vymaloval Mikoláš Aleš. Název Psohlavci dal spisovatel Alois Jirásek svému slavnému románu popisujícímu události chodského povstání.

Když se rozhodnete vydat se po stopách jedné z nejslavnějších českých pověstí, rozhodně nevynechejte rodný dům Jana Sladkého Koziny v Újezdu a jeho památník na kopci Hrádek.

PODÍVEJTE SE DO GALERIE NA ZAJÍMAVOSTI O LOMIKAROVI:

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články