Facebook
Instagram
Jak řekl „spalovač mrtvol“ Karel Kopfrkingl: jedinou jistotu, kterou máme, je smrt. O to zvláštnější je, že přestože touto vědomostí disponujeme, nakládáme se svými životy, jako kdyby trvaly věčně. Může to potvrdit Bronnie Ware, autorka bestselleru The Top Five Regrets of Dying (Pět nejčastějších důvodů, proč litujeme umírání), která léta pracovala jako sestra v australském hospicu. Jakých pěti věcí na sklonku života nejčastěji litujeme?
1. „Kéž bych měl/a odvahu žít podle sebe, ne podle toho, jak se ode mě očekává.“
„Tohle byla nejčastější lítost ze všech,“ napsala sestra Ware, která stála u stovek lidí v posledních týdnech jejich života. „Když si lidé uvědomí, že se jejich život blíží konci, a ohlédnou se zpět, snadno uvidí, kolik snů se nesplnilo. Většina lidí si nesplnila ani polovinu svých snů a musela zemřít s vědomím, že to bylo kvůli rozhodnutím, která udělala.“
2. „ Kéž bych tolik nepracoval/a.“
„Všichni lidé, které jsem ošetřovala, hluboce litovali toho, že strávili tak velkou část svého života na běžeckém pásu pracovního života.“
3. „Kéž bych měl/a odvahu vyjádřit svoje pocity.“
„Mnozí lidé potlačují svoje pocity, aby si udrželi mír s ostatními. Nakonec ustrnuli v průměrnosti života a nikdy se nestali tím, kým mohli být. Ve výsledku se na ně navěsilo mnoho rozvinutých nemocí spojených s hořkostí a vztekem.“
4. „Kéž bych zůstal/a v kontaktu se svými přáteli.“
„[Lidé] si často plně neuvědomovali hodnotu starých přátelství do týdnů umírání a [přátele] nebylo vždy možné vystopovat. Mnozí se tolik pohrouželi do svých životů, že pevná přátelství nechali v průběhu let vyklouznout. Zaznělo mnoho hlubokých lítostí, které se týkaly nedostatku času věnovaného přátelstvím a úsilí, která zasluhovala.“
5. „Kéž bych si dovolil/a být šťastnější.“
„Tahle lítost je překvapivě běžná. Mnoho lidí si do konce neuvědomuje, že štěstí je volba. Ustrne ve starých vzorcích a návycích. Tak zvané ,pohodlí‘ ve známém [prostředí] se projeví v jejich emocích, stejně jako ve fyzických životech. Kvůli strachu ze změny předstírají před ostatními i sobě samými, že jsou spokojeni.“
Antičtí Řekové „nacvičovali smrt každý den“ a Toltékové brali smrt jako „palivo, které jim pomáhá žít a milovat“. To je důkaz, že umírání nemusí být nutně spojené s negativními pocity. V mnohých ohledech nás může vědomí konce motivovat, „nakopávat“ k rozhodnutím, která nám mohou přinést třeba i nejkrásnější okamžiky života.
