Facebook
Instagram
Puberta je období plné změn, se kterými se dospívající potomek mnohdy těžko vyrovnává. Výkyvy hormonů a s tím i kolísání nálad je na denním pořádku. Větší peklo to ale bývá pro rodiče. Jak s dítětem jednat citlivě a zároveň si nenechat skákat po hlavě?
Podle tvrzení psychologů dnešní děti přicházejí do puberty dříve než naši rodiče. Podle jedněch jde o přirozený vývoj, podle druhých za to může vliv sociálních sítí. Dnešní děti totiž mají přístup k věcem, o kterých jsme my neměli ani tušení. Po získání informací s někdy nevhodným obsahem mají pocit, že se musí chovat dospěle. Dospělí ale ještě nejsou, a tak se v nich vše logicky pere. A pak jsou tu hormonální změny, které způsobují časté výkyvy nálad, s nimiž bojují nejen oni sami, ale především jejich rodiče.
Během puberty se člověk mění i fyzicky. Dozrávají mu pohlavní orgány a začíná růst ochlupení. Spouští se produkce pohlavních hormonů. U dívek jsou to vajíčka, u chlapců se jedná o spermie. Dívky nabudou ženských tvarů a zaoblí se jim boky. Mladíkům se tvoří muskulatura a mění se jim hlas. Tedy prodělávají takzvanou mutaci.
Kdy nastává puberta?
Dívky mívají pubertu většinou divočejší a dříve než chlapci. V dnešní době se jí dívky dočkají mezi desátým a dvanáctým rokem věku. Ve většině případů se začínají celkově zajímat o svůj vzhled. Řeší postavu, oblečení i make-up. Klukům puberta nastává až kolem třinácti let. Je to období, kdy se začínají více zajímat o dívky než o světelné meče ze Star Wars a se zálibou pozorují svůj čím dál mužnější vzhled. Jejich vousy začínají postupně tvrdnout. Hlas se jim ustálí kolem patnáctého roku.
Jak s dítětem v pubertě jednat?
Ať už je v pubertě chlapec nebo dívka, jednání s nimi je kříž. Jejich reakce jsou díky kolísání hormonů mnohdy až iracionální. Nejdůležitější jsou bez nadsázky pevné nervy rodičů. Ti by měli stanovit pravidla, díky kterým se z potomka nezblázní, ale platí to i naopak, aby potomek nezešílel z nich. Názory se v tomto období často tlučou. Vy, jakožto rodiče, byste se měli snažit postoje svého dítěte respektovat. Stejně jako v jiných případech, i zde ovšem platí, všeho s mírou.
Udělejte si na něj čas. Dítě se sice tváří, že vás nepotřebuje, ale v hloubi duše jste pořád číslo jedna a váš názor, i když to tak nevypadá, je pro něj směrodatný. Vždy se vyplatí určitá míra nadhledu. Zkuste si vybavit vlastní pubertu. Nebyli jste třeba i horší? Všímejte si, jak se vaše dítě chová. Na co reaguje kladně, a co ho naopak rozčílí. Neberte si od něj všechno osobně. Mnohdy řekne něco, co vás zamrzí. Mějte ale na paměti, že to obvykle tak nemyslí.
