Upleťte si štěstí a klidnou mysl. Pletení přináší pocity blaženosti jako po sexu či jídle

Příznivé účinky pletení dokázala řada výzkumů. Jeden z nich uspořádala Ann Futterman-Collier z Univerzity v Severní Arizoně. Zajímalo ji, jakou roli hraje textilní terapie (šití, pletení, tkaní a výroba krajek) v proměnách nálady a odbourávání depresivních stavů.

Aby dostala na svou otázku odpověď, pozvala 60 žen, které pak rozdělila do tří skupin – jedna měla za úkol psát, druhá meditovat a třetí pracovat s textilem. Během činností monitorovala jejich srdeční tep, krevní tlak a produkci slin.

Mohlo by Vás zajímat:

Stres nám dělá dobře. Může snížit i riziko předčasného úmrtí, odhalila šestice studií

Po odvedení práce se jich zeptala na momentální náladu. Ženy vykonávající ruční práci se cítily nejlépe a dařilo se jim zabraňovat negativním myšlenkám.

„Lidé, kteří měli něco vytvořit, vykazovali méně obličejových projevů naštvanosti způsobených ,stresorem‘,“ dodala Collier.

Několik experimentů provedla i fyzioterapeutka Betsan Corkhill. Ty publikovala na svých webových stránkách Stitchlinks. Stejně jako Collier dokázala, že pletení pomáhá snižovat paniku a strachy. „Lidé využívají ohromné množství mozkové kapacity, aby vykonali a zkoordinovali sérii pohybů. Čím více kapacity při plnění složitého úkolu využívají, tím méně kapacity jim zbývá na špatné myšlenky,“ vysvětlila.

Pletené nervy

Za blažené stavy „může“ hormon dopamin, který způsobuje, že se cítíme šťastně a motivovaně. Zároveň napomáhá soustředění. Jeho hladina v těle se zvyšuje po sexu, jídle, cvičení, spánku a kreativních činnostech, jako je právě práce s tkaninami.

Probuzení dopaminu ve správný čas může mít dalekosáhlejší důsledky, než „jen“ navození dobré nálady. Z 38 anorektiček, které pletly v průměru hodinu a dvacet minut denně po dobu tří týdnů, celých 78 % cítilo menší strach a posedlost svou nemocí. Stejné procento uvedlo, že na ně mělo pletení zklidňující efekt. A více než polovině přineslo pocity uspokojení, pýchy a úspěchu.

Jak se tedy ukazuje, pletení není jen módním výstřelkem trendů chtivého Západu. Jeho pozitivní zdravotní dopady dnes uchopuje po svém řada organizací. Jednou z nich je například australská Neural Knitworks.

Mohlo by Vás zajímat:

5 způsobů, jak přimět partnera ke změně sebe sama (ale neměnit ho)

Jejím cílem je povzbudit veřejnost k pletení a získání povědomí o neurovědě a duševních onemocněních. Jak spolu tyto oblasti souvisí? Je to jednoduché – zájemci na pořádaných kurzech pletou nervové sítě, ze kterých je utvořen mozek, a současně si nechávají vykládat experty o duševních onemocněních jako deprese, závislost a demence.

Obě skutečnosti k sobě nemají daleko. Při učení, společenské komunikaci a fyzické činnosti se navazují nervová spojení, která pak utváří nervové sítě. To udržuje náš mozek zdravý a aktivní. Jak tedy účastníci kurzu spřádají bavlněné sítě, kopírují tím v podstatě to, co se zrovna děje v jejich mozku. Tento orgán současně zaznamenává nové a zajímavé informace, které jim sděluje přednášející. No nezní to geniálně?

Mateřská příze

To neziskovka Project Knitwell se snaží propojovat nová zjištění se zdravotní péčí. Dodává nemocnicím, pečovatelům, pacientům a jejich rodinám instrukce k pletení a „ti pak cítí méně starostí a více uznání, když svůj předmět dokončí,“ řekla zakladatelka společnosti Carol Caparosa.

Kromě toho spolupracuje s čerstvými matkami, jejichž děti se narodí předčasně, a nemohou si je tedy pochovat až několik týdnů po porodu. „Mohou jim ale uplést čepičku, což jim přinese ohromné pocity pýchy a mateřství,“ dodala Caparosa.

Pletací mánii už pochopitelně propadla řada celebrit, mezi nimiž najdeme třeba zpěváka skupiny One Direction Harryho Stylese nebo herce Russella Crowea.

Nepletu, pletu a přemýšlím

Zřejmě i ti se ale potýkají s nepochopením a možná posměchem okolí. Pletení léta nepatřilo mezi populární koníčky a už vůbec ne u mladé generace. Jak vypadá život těch, co tuto zálibu propagují?

„Někdy za mnou lidi přijdou, když pletu, a říkají věci jako: ,Kéž bych uměla plést, ale nejsem ten typ člověka, který si může dovolit si jen tak sednout a ztrácet tím čas,‘“ prozradila Stephanie Pearl-McPhee, autorka tematické knihy At Knit’s End: Meditations for Women Who Knit Too Much.

„Jak pletení může být ztráta času? Zaprvé, nikdy jsem nepletla; pletu a přemýšlím, pletu a poslouchám, pletu a sleduju. Zadruhé, neplýtváte časem, když na konci dostanete užitečný a krásný předmět!“