Regina (30): Uvažuji o plastické operaci, která by mě zošklivila. Kvůli své kráse totiž trpím šikanou

Od narození jsem trochu jiná. Obyčejné postavy, zato nepřehlédnutelného obličeje. Tedy ne že bych měla velký nos nebo špatné zuby. Naopak. Nos mám malý, zuby bez kazu, zato oči nezvykle velké, lemované dlouhými řasami a tvář drobnou jako postava z nějaké animované pohádky. A tato nezvyklá přednost se mi během života stala prokletím.

Pokud si ještě vzpomínáte na panenky ze 70. a 80. let, které v současnosti leckdo považuje spíše za strašidelné než roztomilé, pak asi tak nějak vypadám. A když jsem v dospělosti začala používat líčidla v domnění, že se vzhledově alespoň trochu přiblížím okolí, bylo na „malér“ zaděláno. Nakonec jsem v zoufalství zauvažovala o plastické operaci. Proč? Proto, aby mě okolí přestalo řešit a kritizovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (35): Moje sestra si vylepšuje vzhled plastikami. Připadám si vedle ní hrozně ošklivě

Ve škole mi nevěřili, že nemám čočky a umělé řasy

V předškolním věku se lidem má velká zelená kukadla s extrémně dlouhými řasami a drobný srdcovitý obličej většinou líbily. Byla jsem malá a u dítěte je podobná vizáž žádoucí. Alespoň okolí to přišlo roztomilé. Zatímco jiné holčičky bývaly vesměs kopiemi svých průměrných maminek, já mohla z fleku hrát oživlou hračku někde ve filmu. Pamatuji si dodnes, jak za mámou chodívaly sousedky a neustále říkaly cosi o „panence“. Krásné holčičce, která bude mít v životě jen samé štěstí.

Úderem šestého roku však pohádka skončila a první, komu jsem přišla hned zkraje „divná“, byla třídní. Jak mohla, našla na mě nějakou chybu a nakonec si o třídních schůzkách pozvala „na kobereček“ i mé rodiče.

Ještě neuvěřitelnější pak byly její dotazy. Zajímalo ji třeba, zda náhodou nenosím barevné kontaktní čočky, když obyčejné brýle by byly v mém věku zdravější. Když jí máma vysvětlila, že zelené oči mám odjakživa, zamyslela se a po chvíli stočila debatu na řasy. Na umělé jsem prý malá, takže neví, proč je mám? To už naši nevydrželi a pomyslili si v duchu své.

Mohlo by Vás zajímat:

Vašek (47): Manželka nebyla spokojená se svým vzhledem. Jenže ani plastika jí sebevědomí nezvedla

Raději rovnátka a zuby s plombami než krásu

Učitelku „trápilo“, že má vizáž neodpovídala ostatním. V šestnácti jsem tudíž přivítala možnost zkusit líčení a dovedným make-upem tvář nějak zevšednět. Jenže efekt to mělo přesně opačný. Na střední už mě všichni označovali za „umělou“ a podle toho také měřili mé schopnosti i charakter. Samozřejmě, že špatně.

Spolužačky do mě ryly, kolik času trávím ráno před zrcadlem, a když s kritikou přišla i jedna z učitelek, myslela jsem, že vyskočím z kůže. V tu chvíli bych dala nevím co za to mít křivý nos nebo zapadlé oči s krátkými řasami. Brala bych snad i rovnátka a zuby s plombami. Zkrátka cokoliv, jen ne už tu svou přehnanou krásu.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (49): Propadla jsem plastikám, abych byla krásná. Manžel teď se mnou nechce nic mít

Uvažuji o plastice, abych byla normální

Čas běžel, zato situace se nelepšila. Naopak. V době, kdy k nám vtrhl trend plastických operací, dostupných relativně komukoliv, začalo na mě i široké okolí nahlížet jako na tu, která si nechala zvětšit oči plastikou, nosí divné umělé řasy a po četných zásazích bude zřejmě i její tvář.

Nejvíc mě pak kritizovali ti, kteří sami nějakou úpravu prodělali, a já, jež paradoxně neměla nikdy ani umělé nehty, si začala připadat jako na jiné planetě. Nakonec jsem o plastice zauvažovala. Ne snad proto, abych měla obří ňadra nebo rty jako jiní, ale ze zoufalství. Abych už konečně vypadala obyčejně a okolí mě přestalo kritizovat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lukáš (29): Strachu ze zubařů mě zbavila kráska v bílém plášti. Bylo mi úplně jedno, že něco vrtá a plombuje

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.