Facebook
Instagram
Renáta vyklízela dům a našla věci z dětství, mezi nimi památníček. Obrázek od kamarádky z první třídy ji zaujal natolik, že se rozhodla dotyčnou vyhledat. Jako by tušila, že se jí má přihodit něco zlého.
Když jsem uviděla obrázek od Anety (30), hned jsem si vybavila, jak velké jsme byly v dětství kamarádky. Něco mě nutilo vyhledat ji a kontaktovat. Dobře jsem udělala, mohlo to s ní dopadnout moc zle.
Zajímalo mě, jak se kamarádka má
Jeden deštivý víkend jsem se u mámy pustila do úklidu krámů a zavzpomínala na dětství. Od plyšáků a sešitů ze školy až po oblečení, co už dávno vyšlo z módy, nebo třeba památníček. Přesně takový, do kterého se psávalo: „Můžeš kreslit, můžeš psát, ale listy netrhat.“
U kávy jsem si pak s dojetím prohlížela všechny ty malůvky a vzkazy od dětí z tábora, učitelek, kamarádů, a dokonce od babičky a dědy. Bylo zajímavé, jak dobře jsem si všechny ty stránky pamatovala, tenkrát jsem si je asi mockrát prohlížela.
Jeden obrázek mi utkvěl v paměti nejvíc, byl od Anetky. Přála mi, ať se nikdy neměním a jsem pořád sama sebou – nevím, kde vzala v sedmi letech takové moudré rady. Nakreslila mi tam papouška a už tenkrát jsem její výtvarný cit velmi obdivovala. Kde je asi Anetě konec? Začala jsem po ní pátrat.
Dlouho jsem po kamarádce marně pátrala
Anetu jsem nenašla na sociálních sítích, a tak jsem obeslala s dotazem známé. Nikdo o ní léta neslyšel. Věděla jsem, kde bydleli její rodiče, a tak jsem chtěla zazvonit. Na zvoncích už ale byla cizí jména. Rodina se prý odstěhovala dávno. Bylo mi to divné, chtěla jsem přijít na kloub tomu, kde Aneta je a něco mě v tom pohánělo.
O dávné přítelkyni se mi dokonce zdálo. V tom snu jsme byly obě malé, běhaly jsme po lese a Aneta se mi ztratila. Pak jsem ji našla na útesu, chystala se skočit dolů. Chtěla jsem křičet, ale neměla jsem hlas. Probudila jsem se úplně zpocená.
Usoudila jsem, že to nemůže být náhoda. Třeba se s Anetou něco děje. V první třídě jsme si slíbily věčné přátelství, jež jsme podepsaly krví. Píchly jsme se tenkrát špendlíkem do prstu. Sice naše přátelství netrvá, rozdělilo nás stěhování do různých míst a škol, přesto jsem nějaké pouto cítila. Pak se mi ozval spolužák, že o Anetě něco ví.
Zachránila jsem ji na poslední chvíli
Znal její poslední adresu, bydlela v domku v malém městě s rodinou. Nedávno se však rozvedla a manžel se postaral o to, aby získal děti do výhradní péče. Chtěla jsem jí pomoci, a tak jsem vyrazila co nejdříve na návštěvu. Nemělo smysl domlouvat se po telefonu, chtěla jsem ihned jednat.
Dveře mi otevřela osoba, která se Anetě podobala jen vzdáleně. Vypadala ospale a vnímala mě dost nejasně. Rozhlédla jsem se po bytě a našla krabičku léků a dopis na rozloučenou. Okamžitě jsem zavolala sanitku. Anetu zachránili a doporučili léčbu. Od té doby kamarádce pomáhám, protože si myslím, že to celé způsobila nějaká vyšší moc.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
