Otýlie (65): Roky jsem pátrala po synovi. Spojit mě s ním dokázala až záhadná žena ze hřbitova

S manželem Ladislavem, který už bohužel nežije, máme syna. S Pavlem jsem se těsně po mužově smrti ošklivě pohádala. Zmizel mi ze života a já ho neviděla několik dlouhých let. Dokonce jsem si myslela, že už je mrtvý, protože nebyl k sehnání. To až ta podivná žena mi ukázala, že je v pořádku.

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (25): Neznámá žena v parku mi prozradila, co mě čeká. K mé smůle se nemýlila

Po manželově smrti náš syn zmizel

Manželova smrt přišla velmi nečekaně a našeho syna Pavla zlomila. Zachoval se jinak, než bych v takovou chvíli čekala. Byl na mě zlý a nadával mi. Jednoho dne zmizel a já nevěděla, kde je. Nepomohla mi ani policie. Ta tvrdila, že je asi za hranicemi. Já ve svém hledání nepolevila, ale k ničemu to nevedlo.

Po několika letech jsem ztrácela naději. Postupně jsem se smiřovala s tím, že už Pavla nikdy neuvidím. Neměla jsem pro co žít. Možná tak pro našeho stařičkého psíka Jozela, který sotva viděl a slyšel. Dokud jsem chodila do práce, tak jsem svoji samotu ještě zvládla. Po nástupu do důchodu jsem měla pocit, že to nedám.

Začala jsem každý den chodit za manželem na hřbitov. Brala jsem si s sebou svačinu a usedla k jeho hrobu. Byla jsem schopna u něj strávit celé odpoledne a mluvit na něj. Po čase jsem si dokonce vsugerovala, že mi odpovídá. Nejvíce jsem mluvila o Pavlovi, který mi tak moc chyběl.

Mohlo by Vás zajímat:

Kryštof (55): Kdysi mi na zábavě věštila z ruky neznámá žena. Mrazí mě, jak moc se trefila

Cizí žena ze hřbitova tvrdila, že syn žije

Už jednou jsem si všimla, že se hřbitovem prochází nějaká žena. Podle všeho byla o dost mladší než já. Byla zahalena do rudého kabátu. Nedala se přehlédnout. Byly chvíle, kdy stála schovaná za stromem a pozorovala mě. Napadlo mě, jestli to třeba není manželova milenka, která chodí tajně truchlit na jeho hrob.

Jednoho podzimního večera mě přemohl velký smutek, protože ten den měl syn narozeniny. ,,Vždyť já ani nevím, jestli žije. A pokud jo, nevím, kam mu zavolat nebo poslat pohled,“ plakala jsem manželovi u hrobu. Vtom ke mně přistoupila ta žena v rudém kabátě. ,,Žije,“ špitla do ticha. Zvedla jsem k ní hlavu a jen na ni mlčky hleděla.

,,Prosím?“ zeptala jsem se nesměle. ,,Váš syn žije,“ zopakovala a dál nehnutě stála. ,,Jak to víte? A kdo vůbec jste?" utřela jsem si slzy. ,,Nezáleží na tom, kdo jsem, ale co vám mohu ukázat,“ odvětila a vyzvala mě, abych si stoupla. ,,Jak byste o mém synovi mohla něco vědět? Vždyť ho ani neznáte,“ odsekla jsem a chystala se na odchod. Jenže žena mě zastavila a pevně mě vzala za ruku.

Mohlo by Vás zajímat:

Ludvík (31): Na hřbitově jsem potkal zvláštní dívku. Díky jejím schopnostem jsem zase dostal chuť žít

Syn měl vidinu, a tak se vrátil domů

Jak mě chytla, projel mnou blesk nebo alespoň tak mi to připadalo. Možná šlo spíš o nějaké světlo, které když zhaslo, viděla jsem obraz. V něm figuroval Pavel. ,,Žije,“ vykřikla jsem a dál se ženy držela za ruku. Viděla jsem, že bydlí v nějakém starém domě, vypadalo to na Velkou Británii. Takové ty jejich viktoriánské domy.

,,Chci vidět víc,“ zašeptala jsem, ale to už mě ta žena pustila. ,,Jak jste to dokázala?“ ptala jsem se udiveně. ,,Víc ukázat neumím. Musí vám stačit to, že váš syn žije,“ řekla a odešla. Na tom hřbitově se už neukázala. Já tam chodila další měsíce den co den, ale už jsem ji nepotkala. Až mi jednoho dne zaťukal syn na dveře. Po letech jsme se znovu shledali. Po čase mi řekl, co ho donutilo přiletěl. Byla to vidina, že po něm velmi truchlím a jsem opuštěná. Věřím, že to nějakým způsobem zosnovala právě ta žena.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (24): Na hřbitově jsem potkal zvláštní dívku. Málem jsem se do ní zamiloval, než jsem zjistil mrazivou skutečnost

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.