Facebook
Instagram
Paní Renata si myslí, že uklízet a vařit by měla žena. Její dcera se toho nedrží a kvůli tomu dochází v jejím manželství k třenicím. Renata se rozhodla něco s tím udělat.
Sledovala jsem svůj oblíbený seriál Ulice, když jsem zaslechla bouchnutí dveří. To znamenalo, že se moje dcera Ingrid (27) s svým manželem Radkem (28) vrátili z návštěvy u jeho rodičů.
Co to do ní vjelo?
Když jsem si šla jsem do kuchyně udělat čaj, byla tam Ingrid. Stála a dívala se na několik sklenic zavařenin vyrovnaných na stole. Nechápala jsem, proč má tak naštvaný výraz.
"Stalo se něco?" zeptala jsem se.
Věděla jsem, že strávili celý den u Radkových rodičů na venkově, takže tyto zavařeniny byly dárky od nich.
"Vypadají skvěle. Co se ti na nich nelíbí?"
"Protože jsou to všechno Radkovy oblíbené," řekla Ingrid. "Podívej se! Salát z červené řepy, protože jiný nejí. Okurky s přesně takovým množstvím křenu, jak to má Radek rád, a džem bez cukru. Maminka svého chlapečka pěkně rozmazluje."
"Proč na ně jen zíráš, místo abys je uklidila?" přerušila jsem ji.
"Já?" podivila se. "Když je to všechno pro Radka, ať si to uklidí sám. Já se toho nedotknu," řekla dotčeně a odešla.
Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Jak mohla pohrdat takovými dobrotami? Napadlo mě, že se možná pohádala s Radkem, což by vysvětlovalo její zvláštní chování. Nežijí spolu moc dlouho, asi ještě chvíli potrvá, než se sladí.
Dcera byla naštvaná
Začala jsem sklenice uklízet sama. Pak mě napadla vtipná věc. Ingrid prostě žárlí na svou tchyni... Přišlo mi to tak absurdní, že jsem se rozesmála.
"Mami, proč jsi uklízela ty sklenice?" zeptala se mě asi o hodinu později, když nakoukla do mého pokoje. "Radek má dvě ruce, takže to mohl udělat sám. Chceš ho rozmazlovat jako jeho matka?" zaútočila na mě.
"Proč jsi tak naštvaná?" zeptala jsem se chladně.
"Mám důvod!"
"Co se stalo?" vyzvídala jsem.
"Ten důvod je, že jeho matka s ním zachází jako s malým klukem. Škoda, že jsi neviděla, jak mu nabírala polévku a pak po něm myla nádobí. Ještě že mu neutírala pusu," vysmívala se.
"Myslím, že přeháníš..."
"Ne, nepřeháním. A jemu to vůbec nevadí. Jestli si myslí, že ho budu takhle rozmazlovat i já, tak se pěkně plete!"
Své dceři přestávám rozumět
Další den jsem ráno našla dřez plný špinavého nádobí. Chtěla jsem se pustit do mytí, ale Ingrid mi to zakázala. A prohlásila, že každý by měl uklízet po sobě, takže nádobí v dřezu bylo Radkovou záležitostí.
Nevěděla jsem, jestli se mladí večer pohádali, ale oba vypadali tak zasmušile, že se na to nedalo dívat. Myslela jsem, že do je to přejde, ale mýlila jsem se.
Večer jsem našla Radka v kuchyni, jak zírá do otevřené lednice.
"Hledáš něco?" zeptala jsem se.
"Jakoukoli věc, která by se dala jíst. Ingrid měla jít nakoupit, ale na poslední chvíli se rozhodla, že nemusí. A já už nemám čas jít do obchodu."
"Posluž si," řekla jsem a ukázala na mou poličku.
"Díky... Co kdybychom se najedli spolu?"
"Ráda," odpověděla jsem a dala vařit vodu na čaj.
A pak nás při společné večeři našla Ingrid. Okamžitě zrudla v obličeji.
"Nestydíš se, že ujídáš mojí mámě?" vyjela na Radka.
"Ingrid!" řekla jsem šokovaně.
"Nepleť se do toho, mami," zavrčela. "A ty, zvedni zadek a jdi nakoupit. Supermarket má otevřeno do jedenácti, ještě to stihneš."
"Zítra to udělám," odpověděl klidně Radek.
"Jasně, stejně jako vypereš, uklidíš koupelnu a usmažíš řízky na dva dny."
"Ingrid!" řekla jsem znovu.
"Co je? Jsi slepá, mami? On si snad myslí, žena má jen vařit a uklízet!"
Radek mlčel. Bylo mi ho líto.
"Ingrid, tak to prostě bylo odjakživa," řekla jsem.
"Paráda!" vykřikla. "Jestli si oba myslíte, že budu domácí puťka, tak se mýlíte!"
Už jsem to nechtěla dál poslouchat. Nechápala jsem její chování. Jistě, časy se změnily, máme rovnoprávnost, feminismus a tak dále, ale tohle bylo příliš. Nikdy se nevyhýbala domácím pracím nebo nákupům, ale teď to všechno nutila dělat svého muže. Místo toho, aby si promluvili a našli společnou řeč, jen mu přikazovala. To není správný přístup...
Už jsem se na to nemohla dívat
Další den jsem se rozhodla promluvit si s dcerou v klidu. Doufala jsem, že se trochu uklidnila. Když jsem ale viděla její rozhněvaný pohled, věděla jsem, že k žádné domluvě nedojde.
"Nezačínej, mami," zavrčela dřív, než jsem stihla cokoli říct.
Celý týden byla doma hrozná atmosféra. Ingrid přestala umývat nádobí, prát a vařit. Chudák Radek se snažil všechno zvládnout, ale moc mu to nešlo. Tu něco rozbil, tam něco připálil, ale okna umyl perfektně.
Když jsem ho našla, jak sotva popadá dech při žehlení košile, rozhodla jsem se ignorovat dceřiny zákazy.
"Pomůžu ti," řekla jsem.
"Když to Ingrid uvidí, bude z toho další hádka."
"To je jedno. Dej sem tu košili, než ji zničíš."
Podal mi košili a posadil se na pohovku.
"Co se mezi vámi dvěma děje?" zeptala jsem se. "Žijeme pod jednou střechou. A ta atmosféra je nesnesitelná..."
"To není moje vina!" řekl rychle. "Ingrid se rozhodla, že nebude obsluhovat žádného chlapa, jako to dělá moje matka. A začala to zkoušet na mně."
"Takže podle ní jsou domácí práce obsluhování mužů?" zeptala jsem se překvapeně.
"Přesně tak. Proto se vzbouřila a já kvůli tomu trpím," řekl smutně.
"Ach, děti, kdyby všichni měli jen takové problémy..."
Co se dělo během dalších dnů, bylo opravdu hrozné. Radek chodil v pomačkaných košilích a já dokončovala domácí práce, které se mu nepodařilo udělat pořádně. Jediným místem, kam jsem nevstoupila, byl jejich pokoj. Ale viděla jsem, že tam panuje totální nepořádek.
Našla jsem způsob, jak je přimět k úklidu
Nakonec jsem měla dost jejich války a vymyslela plán. O víkendu jsem zaklepala na dveře jejich pokoje. Dívali se na nějaký film, každý na svém konci pohovky.
"Neplánujete uklízet?" zeptala jsem se.
"Ne!" odpověděli jednohlasně.
"Nebude to trochu trapné... před tvými rodiči, Radku? Přijdou asi za dvě hodiny."
"Cože?" Ingrid vyskočila na nohy jako první. "Pohni se, Radku, nemáme čas!"
Byla jsem v šoku, jak dobře fungoval můj plán. Uklízeli spolu, jako by to dělali odjakživa. Za hodinu s tím byli hotovi. Radek se ani nepokoušel vyhnout dalším úkolům a Ingrid běhala s mopem, protože se rozhodla, že to stejně udělá lépe. A pak že to nejde...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
