Richard (25): Zůstal jsem večer zavřený v obrazové galerii. Na následující události do smrti nezapomenu

Na návštěvu jedné výstavy nikdy nezapomenu. Nejprve mě sledoval podivín, pak mě tam zavřeli a nakonec oživla všechny vystavená díla. Obraz s mužem, co se mi vysmívá, mě straší dodnes.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (23): Babička si koupila podivný obraz. Zdálo se, že v noci ožívá

S kamarádkou jsem vyrazil do galerie

Byl jsem ve městě na návštěvě u kamarádky, a protože lilo jako z konve, šli jsme na výstavu. Jí se pak udělalo zle v důsledku večírku, který den předtím absolvovala, a tak odešla odpočívat domů. Já jsem dost výtvarně založený, takže jsem si chtěl výstavu užít. Dával jsem si na čas a prohlížel si pečlivě každý obraz.

Přitom mě ale znervózňoval chlápek, který stál neustále někde poblíž a pozoroval mě. Zprvu jsem si myslel, že jde o důchodce, který v galerii pracuje. Jenomže si všímal pouze mě, vyloženě mě vyhledával a chodil za mnou. Už jsem se chtěl otočit a něco mu říct, on ale jako na potvoru někam zmizel.

Sledoval jsem tedy dál tahy štětce svých oblíbených malířů, venku se pomalu setmělo a já ztrácel pojem o čase. Nevím, jak se to mohlo stát, náhle jsem si všiml, že jsem v galerii úplně sám. Pobíhal jsem místnostmi a hledal někoho dalšího, ale marně. Vtom na mě padla nepříjemná tíseň.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (30): Vždycky jsem věřila na znamení. Když ze stěny spadl obraz, věděla jsem, že se něco stane

Zdálo se mi, že obrazy ožívají

Tma sílila, zahalila postupně všechno kolem. Snažil jsem se rozpoznávat obrysy soch a obrazů, ale přidávala se fantazie. Zdálo se mi, že se sochy hýbou, natahují po mně ruce. Obrazy se stávaly filmem, na plátnech se odehrávaly příběhy. Do toho jsem slyšel vlastní zrychlený dech a zběsilý tlukot srdce.

Záviděl jsem kamarádce, která si šla domů vyležet kocovinu. Telefon jsem měl vybitý a propadal jsem zoufalství. Sedl jsem si do rohu na židli a čekal, vtom jsem si vzpomněl na toho divného chlapíka a jako na zavolanou se objevil přímo přede mnou! Vykřikl jsem hrůzou.

Nebyl totiž z masa a kostí. Byl namalovaný na obraze a jeho oči mě sledovaly, ať jsem se snažil utéct kamkoliv. Doběhl jsem až k prosklené vitríně a začal lomcovat zámkem, takže se brzy spustil alarm. Galerii ohlušil řev sirény, málem jsem dostal infarkt. Ale došlo mi, že jsem zachráněný.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (32): Při malování jsme sundali prababiččin obraz. V noci nám dala dost nepříjemně najevo, že jí to vadí

Muž z obrazu se na mě usmíval

Domů jsem se ale jen tak nedostal. Nejprve mě totiž odvedla policie na stanici. Mysleli si, že jsme zloděj. Když mi nasazovali pouta, zahlédl jsem naposledy toho muže na obraze. Smál se přímo na mě. Ještě si pamatuji ty jeho zkažené zuby...

Kamarádka mi celou příhodu věřila jen částečně. Především jsem ji tím pobavil, historku vytahuje k dobru velmi často. Zajímavé na tom je, že o měsíc později někdo galerii opravdu vykradl. Odnesli si obraz toho pána. Když jsem viděl fotku v novinách, na moment se ve mně zastavila krev. Na tom obraze se muž rozhodně nesmál.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (20): Zkusila jsem namalovat svou noční můru. Teď mám děsivý obraz, který nemůžu nikomu ukázat