Jiří (42): Po Dušičkách jsem u silnice spatřil ženu v bílém. Když mi táta řekl podobnou historku, málem to se mnou seklo

Před dvěma lety jsem se po Dušičkách stavil u rodičů. Neměl jsem čas zajít s nimi na hřbitov dřív, protože jsem byl pracovně mimo republiku. A když jsem pak jel k nim, zažil jsem neobyčejné setkání.

Mohlo by Vás zajímat:

Renáta (44): Každý rok na Dušičky chodím na matčin hrob. Letos jsem tam zažila něco neobvyklého

Na Dušičky jsem nemohl navštívit své rodiče

I když bydlím od rodičů docela daleko, každý rok k nim jezdím na Dušičky. Máma se do mě zavěsí a jdeme na hřbitov, kde leží babička a další příbuzní. Je to tradice, kterou jsem si nechal ujít jenom jednou. Před dvěma lety jsem totiž musel na poslední chvíli změnit plány a vyrazit do Německa, kde se porouchal stroj, který dodávala naše firma.

Máma byla smutná, ale nedalo se nic dělat. Slíbil jsem jí, že cestou zpátky se u ní určitě stavím. "Dávej si na sebe pozor. Mám teď nějaké špatné spaní a zdají se mi podivné věci," řekla mi máma, než jsme se rozloučili. Slíbil jsem jí to.

Dušičky jsem tedy strávil prací a druhý den odpoledne vyrazil do Čech. Rychle se stmívalo a když jsem si představil, že od rodičů mě čeká ještě 150 kilometrů domů, nebylo to nic příjemného. A tak jsem možná jel rychleji, než by bylo záhodno...

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (37): Strávila jsem dušičkový večer u staré sousedky. Za týden jsem se dověděla neuvěřitelnou věc

U silnice jsem spatřil ženu v bílém

Spěchal jsem, abych byl u našich co nejdříve. Najednou se mi zdálo, že přede mnou na silnici něco je. Sundal jsem nohu z plynu, protože jsem nechtěl riskovat srážku se zvířetem. Ta věc se naštěstí pohybovala po krajnici. A když jsem jel kolem, zjistil jsem, že to je postava v bílém.

Docela mě to překvapilo, protože k nejbližší vesnici to bylo pořádně daleko. Neměl jsem ale čas zastavovat. Znovu jsem přidal plyn. Jenže za chvíli se opět něco vynořilo přede mnou. Další zpomalení a další překvapení. Vedle silnice kráčela žena v bílém. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Vždyť jsem ji před chvílí viděl! A teď musela být několik kilometrů za mnou.

Začal jsem zívat. Potřásl jsem hlavou, abych se probral. A pro jistotu jsem zpomalil. Než jsem se dostal k odbočce do vesnice mých rodičů, viděl jsem tu paní ještě jednou. Nedalo mi to, zastavil jsem a vystoupil z auta. Jenže jsem ji nenašel. Zatímco předtím její bílé oblečení ve tmě svítilo, teď nikde nebyla.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (21): Šly jsme s kamarádkou o dušičkách na hřbitov. Slyšely jsme tam něco, při čem mi dodnes tuhne krev v žilách

Táta mi prozradil šokující věc

Když jsem dorazil k našim, byla už pořádná tma. Poseděli jsme v kuchyni a vzpomínali na ty, kteří už nejsou mezi námi. Pak hodiny odbyly devátou. Máma navrhla, abych jel dál až ráno. Moc se mi nechtělo, ale je pravda, že jsem byl unavený.

"Taky jsem takhle jednou unavený jel v noci," začal vzpomínat táta. "Hnal jsem se, abych byl co nejdřív doma. Jenže se mi pomalu zavíraly oči. Pak jsem na cestě spatřil něco bílého. Donutilo mě to zpomalit. A dobře jsem udělal, protože za zákrutou bylo neosvětlené nabourané auto. Byl bych to do něj napálil," dodal táta.

Tu historku mi nikdy nevykládal. A pak jsem si uvědomil, že žena v bílém možná i mě varovala, že jedu moc rychle. Když jsem si vzpomněl na to, že jsem vyšel z auta za ní, málem to se mnou seklo. Máma mi sice ustlala na gauči, ale stejně jsem měl problém zaspat. Pořád jsem musel myslet na přízrak u cesty. Co když mi taky zachránil život?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (26): Když jsem v lese míjela zvláštní ženu v bílém, pohlédla jsem jí do tváře. Dodnes toho lituji

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.